Únosce draků (POZASTAVENO)

3. Kočičí velikost

„A jak vypadaly?"

„Asi kočičí velikost, přibližně trojúhelníková tlapa a drápky."

„Nic takového neznám. Neděláš si z nás dobrý den, že ne?"

„Jasně že ne, bylo to divné," krčil rameny Divoch.

„Taky se tu toulá zloděj svačin," přidala se do diskuze Hanka, „než jsem se ohlédla, zmizela mi rozbalená svačina, a já nikoho ani koutkem oka nezahlédla zloděje. A to jsem ji měla položenou hned vedle sebe." Chlapi zařvali smíchy:

„A stopy nenechal?

 ,,Nebo aspoň drobky?"

„A co Sváťa? Seděl od tebe dost daleko?" přisadil si Giro, neboť všichni znali apetit jejich nejmladšího kamaráda.

„Hele, přestaň už se rejpat v kotlíku a uhni, ať si můžeme vzít večeři," dožadoval se jeden z hladových strážců rezervace. Giro naposledy ochutnal a přikývl:

„Tak jo, myslím, že je guláš hotový." Za půl hodinky byl kotlík vylízaný. Všichni spokojeně funěli a střídavě klimbali vsedě u ohně. Pár vytrvalců si ještě povídalo u kávy, ale ostatní se postupně nasoukali do spacáků a zalehli ke spánku přímo pod hvězdami. Bylo příjemně teplo, déšť nehrozil, takže nikdo po stanu ani nevzdechl.

Následující den vstala Hanka dřív, aby všem přichystala svačiny a oběd s sebou. Ze začátku se vraceli do tábořiště i na obědy, ale příliš je to zdržovalo, proto se rozhodli scházet až u večeře. O to pracnější byla příprava jídla s sebou. Zívající Rafan přišel Hance pomoct.

Pokračování příště...

Děkuji za přečtení.