,,Myslel jsem si že jsem snědl pavouka ve spánku"
Pamatuji si dost živě ten moment rozpaku , napůl vzhůru zazkuhral, zamrkal a pohyboval pusou. Zatímco jsem kalným zrakem zíral na tmavý strop.Na mém rtu byl nějáký zvláštní vlas , když jsem za něj zatáhnul cítil jsem jen jemné slizské škubnutí v krku trvalo to další tři sekundy než jsem celé vlákno dostal ven, zhnusen a vyděšen prohlížel jsem si ho proti mesíční stříbrné záři vcházejíci do místnosti oknem.,,Co to sakra bylo?Vlas nějaký neznámý holky?"Ne tohle bylo jemnější zrcadlivější a trošku lepivější.Zvedl se mi žaludek když mi to přišlo na mysl.Pravděpodobně to bylo hedvábné pavoučí vlákno.,,Copak jsem právě ze spaní snědl pavouka?!" Kristepane!Vstal jsem ještě té noci odmítajíc jít zas spát,ale světlo dne vyvrátilo mé pošetilé ztrachy.Kdybych snědl pavouka už by byl teď dávno mrtvý díky žaludečním štávám velkoryse dodaným mojí noční starostí.
Pár týdnů uběhlo a na insident jsem zapomněl,ale všímal jsem si však velmi zvolna, že mi dělalo problém cvičit v mé obvyklé míře, hůř se mi spalo a byl jsem vratký i se spánkem.Myslel jsem si že je to jen nějaké období, nebo alergie tak jsem se snažil to ignorovat dokud jsem... neusnul v práci a šéf mně přísně neposlal za lékařem.Nikdy jsem nebyl pro doktory, ale byl jsem unavený z toho býti unavený tak jsem se vzmužil a vyrazil.
Seděl jsem v tom holém bílém ,,kanclu" už nějakou chvíli.Předpovídal jsem že pro mně nebudou mít žádné odpovědi.Nikdy se nezdáli že by je zajímali individuální potíže dost na to,aby je pronásledovali.Doufal jsem však v nějaký předpis či tak něco.
Seděl jsem klidně zatímco sestřička prováděla standartní testy: krevní tlak, puls.Nic se nezdálo v nepořádku.Odešla a já čekal dál.Konečně.Doktorka vešla, pozdravila aniž by se na mně otočila, ptala se na simptomy, pokývala hlavou a pak použila Fonendoskop aby si poslechla mou hruď.Tehdy se zamračila.,,Mohla by to být alergie, možná dokonce astma.Zní to tam docela škrábavě".,,To jsem si myslel"řekl jsem jí."Vrtalo mi to hlavou, kruci chvilku jsem si dokonce myslel že jsem snědl pavouka"V mžiku na mně pohlédla .Poprvé za celou kontrolu se mnou navázala oční kontakt.,,Vy jste snědl pavouka?",,Hm... ve spánku myslím"Zaváhala.,,Je tu čerstvé pavoučí zamoření, z Afriky jsou myslím měli jsme pár ošklivých reakcí na kousnutí.Je to trošku střela do tmy, ale mohl by to být jícen nebo žaludek, necítil by jste to stále by mohla nastat reakce.Zkusíme skenování, Tomografi.Znepokojený, vylekaný, ale se záminkou naděje poslechl jsem její radu a šel do budovy na druhé straně komplexu pro sken.
Hodinová fronta v čekárně mi umožnila vyplnit každou kolonku a vyčerpat všechny časáky v malé místnosti než mně konečně vyvolali.Následoval jsem opatrně radiologa do zobrazovací místnosti.Už jsem to viděl v televizi, jasně ale na vlastní kůži to bylo mnohem intenzivnější než to vypadalo .
Musel jsem si lehnout, bránit se všem náhlým nutkáním se podrbat,kejchnout nebo kašlat, když jsem čekal.Tu dobu, když to skončilo jsem cítil vybudovaný kašel, který jsem zadržoval přicházet.Usmívající personál přišel, tvrdil že jsem si vedl na výbornou a na rychlo projížděl zjištěné informace.,,Okey"Oddychl jsem si po všem.,,Čas vstát a dostat se odsud"Další obsluha vykoukla ze dveří , doktor stál za ním.Oba něco zmiňovali jejich kolegovi a já se nacházel na moment o samotě.Seděl jsem pozoroval je radit se a rokovat tlumenýmy tony.Tři z nich ke mně přistoupili.,,Budeme potřebovat aby jste si s námi na momentík odskočil , není to pohotovost jen si musíme promluvit v soukromí".
Začal jsem cítit horkost z dalšího blížícího se záchvatu kašle.Následoval jsem je do malé místnosti, kde mně posadili na židli a podali mi koš na biologický odpad.,,Chci aby jste zavřel svoje oči a kašlal do tohoto odpadkového koše, dobře chlapče?"Řekl mi doktor třesoucím se rázem.,,Ať uděláš cokoliv drž oči zavřené, je důležité aby ses nekoukal pro.....eeeeee radiologické důvody ozařování mašiny....jo mašiny.Řekl radiolog polikajíc, maskoval strach ze kterého mi tluklo srdce.
Byl jsem víc než připravený kašlat abych ulevil bolesti v mém hrdle.Nahnul jsem sem nad košem a zpustil jsem těžký, suchý kašel vypouštějíc nekonečno dusivých vzdechů, které se zdály být naplněny divným prachem a částicemi .,,Copak jsem omylem vdechnul něco radioaktivního z té mašiny?"Stále jsem kašlal, cítil jsem trochu krve.Zastavil jsem, nadechl a vydechl,ale oni mně tlačili abych kašlal dál.Jejich hlasy se klepaly a byly jemně znechucené.,,No tak...už jenom trochu chlapče!"Tvrdil doktor,přičemž jeho zkušné ruce se chvěly na mém rameni.
Poslední vykjašlání se zdálo jako křeč, jako taková spazma otřásající celým mým tělem.Cítil jsem sražené částice vycházet z mých úst a konečně unikat.Flusajíc a vypouštějíc víc vzduchů ze rtů dostal jsem ze sebe poslední kus.Cítil jsem se lépe a udělal chybu uvolněním a otevřením víček.
Doktor mně viděl hledět dolů a svíral moje ramena těsně.,,Nepanikařte teď už jste v bezpečí, jen viděli jsme tu poznámku kde jste říkal že jste snědl pavouka, tak jsme se vám podívali na žaludek .Ten byl v pořádku ono totiž....vábí je hýbající se vzduch víte a udělali pavučiny, vykladli vejce...tisíce vajec ve vašich plicích.V šoku jsem kývnul neschopen ničeho jiného než civjení na tři palce hustou hromádku malých pavoučků vlnících se na dně odpadkového koše.
,,Myslel jsem si že jsem snědl pavouka"
