,, Juki vstávej. Přijdeš hned první den pozdě do školy.'' ,, Mamí, ještě chvilku,'' žadonila Juki, ale maminka ji neposlouchala. ,, Jestli chceš přijít pozdě, tak budiš.'' Juki mrzutě vylezla z postele a obula si své heboučké bačkory. Do školy se ani trochu netěšila. Stejně jí tam nikdo nemá rád. Minulí rok jí spolužáci dokonce spláchly žákovskou do záchodu a kdo za to mohl? Samozřejmě Juki. Taky jí hodně nadávali, ale na to si už zvykla.
,, V kuchyni máš snídani,'' řekla maminka a odběhla do kuchyně za bzučící konvicí. Juki se vydala za ní. V kuchyni to vonělo ananasovým čajem a skořicí, kterou si do něj vždy dávala. ,, Děkuju mami. Ten čaj krásně voní,'' pochválila ji. Maminka se usmála. ,, Tak ho rychle vypij, ať stihneš školu." ,, Hmm," zamračila se. Po rychlém vypití obsahu hrníčku rychle přeběhla chodbu, a nasadila si hnědé kotníčkové boty na malém podpadku. Strhla koženou aktovku stejné barvy ze stolu a hodila si ji na záda. ,, Ahój," rozloučila se a vyběhla ze dveří. Když doběhla na zastávku, autobus zrovna odjížděl a z okna se jí vysmívali spolužáci. Juki zrudla vztekem. První den a ona přijde pozdě. A její spolužáci mají zjevně náladu na vysmívání-ostatně jako vždy. Rychle se rozběhla směrem ke škole. Byla tam o 19 minut po autobusu. Zazvonila u školy a omluvila se školníkovy. Pomalu přešla až ke své třídě a ještě pomaleji otevřela dveře...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak to byla první kapitola ^^ Moc Ti děkuji za přečtení ^^ (Omlouvám se. Jsem na tohoto smajlíka silně závislá.)
