Trust Issues

11

Nejhorší je pocit, když nevíte co se bude dít. Nevíte co bude zítra, nevíte ani co se stane následující hodinu. Je to strašně depresivní, protože ta nejistota je šílená. Možnost nevědět totálně nic, protože jste nejistí. Začínáte být pomalu nejistí i sami sebou a to k tomu všemu musíte ještě zůstat silní.

Co by se asi právě teď dělo, kdybych Justina nikdy nezačala poslouchat? Co by bylo, kdyby neexistoval? Život bez něj si vůbec neumím představit, ale bez téhle situace rozhodně ano. Znamená pro mě naprosto všechno. Co když ho ale ztratím? Co když... zemře? Zemřela by polovina mě.

Proč mě bůh musí pořád takhle zkoušet? Neudělala jsem už toho dost? Dobře stop. Teď musím myslet. Nemůžu tu zůstat ani já ani on.

Vidím je přicházet. Snaží se mě dostat na dno, snaží se mě zabít, ale já se nezastavím. Budu bojovat. Jak jen to půjde.

Z POHLEDU DEANA

Podíval jsem se na ty jejich dva ustrašené obličeje. Musel jsem se zasmát. Nemají žádnou šanci tohle přežít. Teď je otázkou. Budou spolu? Sblíží se nějak? Měl jsem sto chutí si sednou a sledovat co se mezi nima bude dít, zatímco by Tyler nebo Callum připravovali plán jak je zabít. No není to romantické? Obyčejná fanynka se snažila zachránit svého idola, ale skončí to tak, že umře. Páni, tohle by měl někdo sepsat.

"Tak co s váma?" Zeptal jsem se aniž bych od nich čekal nějakou odpověď.

"Prosím, pusťe nás, prosím, dám vám cokoliv co chcete." Naléhal Bieber.

"Jsem tu abych tě zabil kámo, takže nedoufej v pozitivní konec. Ale nejdřív si promluvím s tebou ty malá děvko, co nám málem všechno zkazila." Promluvil jsem na tu holku. Choulila se v rohu a něco si sama pro sebe mumlala.

"Nemluv s ní takhle." Zakřičel na mě ten spratek.

"Oh náš pán Bieber se bude zastávat své fanynky? Jak rozkošné! Ale teď drž hubu"

Kopl jsem ho do břicha ať dá pokoj. Zaúpěl bolestí.

"Takže Rebecco, co sis myslela? Že ho osvobodíš a utečete a bude nějakej happy-end nebo jak vy tomu říkáte?" Pořád seděla a vůbec mě nevnímala.

"MLUV !" Zařval se na ní. Ani se nepohnula.

"Dobře jak chceš." Přišel jsem k ní a přitlačil ji trochu ke zdi, abych jí otevřel pusu.

"Já.. já..nevím.. prosím nechte Justina jít. Prosím." Vysoukala ze sebe.

Shodil jsem jí na zem a ona jen lapala po dechu.

Dovnitř najednou vrazil Tyler s Callumem.

"Co s nima uděláme?" Zeptal se Callum.

"Nemám ponětí." Odpověděl jsem. "

Myslím, že šéf už budu vědět co s nima. Zatím bych je tu nechal zamčené, ale nehodlám tu být s nima v týhle kobce. Předpokládám, že ani jeden z vás taky ne, takže navrhuju abys ty Tylere zajel na nejbližší pumpu a koupil něco k jídlu a ty Callume je budeš se mnou před chatou hlídat. Tady fakt nehodlám bejt, nedá se tu skoro dýchat a je tu šíleně šero a to mi nedělá moc dobře."

"Dobře." Souhlasil Tyler s Callumem jednohlasně.

Vyšli jsme z chatky když tu se mi rozdrnčel telefon. Byl to šéf. Už jsem si říkal, proč ještě pořád nevolá.

Z POHLEDU ŠÉFA

Věděl jsem, že s tou holkou nastane pár komplikací, ale v hlavě jsem měl dokonalý plán, co dělat dál. Je pravda, že ze smrti Biebera bych měl víc pozornosti a celkově i víc možností, ale proč k tomu ještě nevzít pár milionů? Dostal jsem geniální nápad, který hodlám hned do pár dní uskutečnit. Musím to zavolat Deanovi. Popadl jsem mobil a vytočil jeho číslo.

"Ano šéfe?" Ozvalo se z druhé strany, hned po pár sekundách.

"Potřebuju, abys pro mě ještě něco udělal. Bude za to pěknej balík peněz, to mi věř." Po chvíli se z druhé strany ozvalo :

"Dobře, co to bude?"

"Potřebuju zoorganizovat trochu větší únos."

"Zase?" Dean zněl trochu vyděšeně, ale hlavně dost udiveně.

"Ano."

"Fajn." Zabručel Dean. "Kdo to bude?"

"Pattie Mallette a Jazmyn + Jaxon Bieber."

"Kdo to je?"

"Kdo by to asi tak mohl být, když mají ve příjmení jméno Bieber ty tupče." Někdy mě jeho stupidita opravdu lezla na nervy.

"Je to jeho matka s jeho nevlastními sourozenci."

"Ale proč zrovna je?"

"Napadlo mě, že před jeho zabitím, bychom z něj mohli dostat trochu peněz. Vydíráním. Myslím tím, že bychom mu doložili jasný důkaz toho, že máme jeho nejblížší a že jestli chce aby byli v pořádku, chcem prachy."

"To beru!"

"Fajn, ještě to všechno naplánuju, ale myslím, že bude potřeba víc lidí, než jste vy s Tylerem a Callumem. Mám tím na mysli, že někdo musí hlídat Biebera s tou holkou v té chatce. Ano vím, že jste ji chytli." Odmlčel jsem se, aby si uvědomil jakou chybu udělali, když si nevšimli, že je někdo sleduje.

"A potom tak cca tři lidi na ten únos. Ještě zítra ti zkusím dát vědět. Zatím to řekni Tylerovi a Callumovi." A položil jsem telefon.

Tohle bude ještě dost zajímavé.

Z POHLEDU JUSTINA

Ten kokot mě do toho břicha kopl tak moc, že jsem nemohl skoro dýchat. Hned jak odešli, Alli byla okamžitě u mě a ptala se jestli jsem v pořádku.

"Ovšem, že nejsem v pořádku. Jsem zavřený v nějaké chatě s holkou, kterou vůbec neznám, s obavama jestli se vůbec dožiju zítřka, a takovýma křečma v břiše, že se skoro nemůžu pohnout. Myslíš že jsem v pořádku? Jasně, že kurva nejsem." Vyjel jsem na ní. Chvíli bylo ticho. Schoulila se do klubíčka a po tváři se jí začaly kutálet slzy. Bylo mi to trapné. Uvědomil jsem si, co jsem řekl.

"Ehh, Alli promiň, já.. nemyslel jsem to tak. Je toho na mě moc. To snad chápeš?" Pořád nic neříkala a jen plakala.

"No tak, pojď sem." Přitulil jsem si jí k sobě a hladil jí po vlasech. Bude to v pořádku, slibuju. Zvládneme to.

Po asi minutě pronesla.

"Já vím Justine, chápu tě. Taky to zrovna moc nezvládám jak asi vidíš a možná si teď řekneš, že je to naprostá blbost a že jsem strašně sobecká, nebo tak něco.. Ale musím ti to říct..." Povídala, zatímco jsem jí objímal a snažil trochu uklidnit, protože byla jediná osoba, kterou jsem tu měl a přišlo mi, jako kdybych jí znal věčnost, a né hodinu. Přišlo mi, jako kdybych jí mohl věřit. Jako by byla jediná, o kom bych věděl, že by mě neopustila, ani v tom nejhorším. A myslím, že tohle to nejhorší prozatím bylo. Jak jsem nad tím vším takhle přemýšlel, objal jsem jí ještě pevněji, aby měla pocit, že je v pořádku. Že oba jsme v pořádku.

"Co mi chceš říct?" Zašeptal jsem.

"Jsem na tom hůř než ty, Justine. O hodně hůř." Odpovědla.

"Cože? Jak to myslíš?" Zeptal jsem se jí zaskočeně a povolil obětí.

"Ty nevíš co bude dál, ale já tu sedím s osobou, která pro mě znamená všechno, s osobou pro kterou bych umřela a ten fakt, že jí vůbec nezajímám mě bolí, ale to, že je v nebezpečí mě každou sekundu zabíjí, protože to nejhorší co může být, je vidět ty co nejvíc milujeme jak trpí.

Po tomhle co mi řekla jsem poznal, že ona je jedinečná.