Pomalu se blížím k posteli. Ten zvuk... Stále sílí! Kdyż jdu blíž a blíž, zesiluje. Dřepnu si k posteli, a nahlédnu pod ní. Nic tam není. Rpzhlédla jsem se po pokoji, a utekla do kuchyně. Chtěla jsem to říct mamce, ale ta by se mi jen vysmála. Řekla jsem si, že bude lepší si to nechat pro sebe. Bylo už celkem pozdě večer, a já musela jít do postele.
,,Dobrou Elis."
"Dobrou, mami."
Znovu jsem šla po schodech. Přišla jsem ke dveřím mého pokoje, a přiložila jsem k nim ucho. Skvělé nic nebylo slyšet! Vejdu do pokoje, převléknu se do pyžama a lehnu si. Zhasla jsem světlo, a pokoušela se usnout. Byla jsem otočená na bok, a už jsem usínala. Když najednou začalo zase to ťukání. Sost mě to děsilo protože když si představíte že pod vaší postelí leží někdo, a ze spoda na tu postel klepe. Koukla jsem se pod postel a pod ní ležela žena, s dlouhými černými vlasy, a koukala na mě vražedným pohledem. Chtěla jsem zařvat, ale ona mě čapla za ruku, a zatáhla mě k sobě pod postel.
ČTEŠ
Pokoj číslo 6
HorrorElis a její rodina se stěhují do 250 let starého domu. Její rodiče milují starodávný nábytek a rádi koukají na černobílé filmy. Elis si zabrala velký pokoj. Ale to ještě neví co se v jejím pokoji bude dít...
