,,Nikdy jsem se nechtěla přestěhovat mami! A ještě do tý barabyzny..."
,,Ale Elis, máš tu velký pokoj, a nic ti tu nechybí."
,,Jdu si vybalit, čau!
Tak jdu po schodech nahoru, a jsem ve velké chodbě. Jsou tam dveře 4, 5, 6, 7, 8. Tak si vezmu pokoj 6. Skoro už jsem vzala za kliku, kdyż najednou, z pokoje bylo slyšet ťukání. Jakoby někdo ťukal na okno. Nebála jsem se, tak jsem vešla do pokoje. Pokoj měl tvar čtverce. Byl celkem velký. Ve prpstřed pokoje byla ke zdi přiražená postel, z nebesy na těch velkých tyčích. Povlečení bylo tekové hnědé, a celé to v tom pokoji bylo tmavé, a budilo negativní atmosféru. Na kraji pokoje bylo okno. Vedle postele byla velká skříň, a ne zdi bylo připevměné kulaté starodávné zrcadlo. Okamžitě jsem běžela k oknu, podívat se kdo ťukal. Ale v okně nikdo nebyl. Najednou se to začalo ozívat ze zrcadla. Už trochu vyděšeně, jsem šla k zrcadlu. Byl tam jen můj odraz. Pak se to začalo ozívat z pod postele...
ČTEŠ
Pokoj číslo 6
TerrorElis a její rodina se stěhují do 250 let starého domu. Její rodiče milují starodávný nábytek a rádi koukají na černobílé filmy. Elis si zabrala velký pokoj. Ale to ještě neví co se v jejím pokoji bude dít...
