2. kapitola

67 4 4
                                    

Ve třídě jsme seděli spolu. Nečekaně. Nachystala jsem si učení a zrovna zazvonilo. Zazubili jsme se na sebe s Andrewem a čekali, až přijde učitel. Když vešel, vstali jsme a podívali jsme se na sebe. Kousali jsme se do rtu, abychom nevybuchli smíchy. Náš učitel se totiž obléká hrozně staromódně. Posadili jsme se a já se mezitím nenápadně hryzala do ruky, protože jsem to nemohla už vydržet. Po očku jsem se podívala na Andrewa, který se také přemáhal. Pak už jsme se uklidnili a věnovali se matematice.   Můj nejlepší kamarád se skoro pořád hlásil. V matematice je opravdu dobrý a proto mě doučuje, protože mi moc nejde. Ale zase v geometrii jsem opravdu dobrá, jen ne třeba v desetinných číslech.

„Slečno Cooperová? Řekněte nám, jaký máte v sešitě napsaný výsledek. " 

„Ehm... " nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem se nenápadně podívala k Andrewovi.

„54,7. "

„Velmi dobře. " pochválil mě učitel. Oddychla jsem si. Asi bych vážně měla dávat pozor. Opisovala jsem si příklady z tabule a počítala je. Nebo jsem se aspoň pokoušela. Pokaždé jsem nakoukla k mému sousedovi, jestli má stejný výsledek. Další hodina byla čeština, což už bylo klidnější, protože v té jsem byla nejlepší. Pak následovalo několik dalších předmětů a pak už konečně domů.

„Dneska jdeme k tobě nebo ke mně?" zeptal se mě Andrew cestou ze školy.

„K tobě. " 

„A co bys tak chtěla dělat?" ušklíbl se.

„Nooo... nějaký film? Nebo se můžeme projít..."

„To už radši ten film. "

***

Pozorovala jsem Harryho, jak píše u Umbridgeové na rozložený pergamen a jak se mu na ruce rýsuje nápis: Nemám vykládat lži. Umbridgeová se na něj podívala a pronesla:

"Copak?"

„Ale nic. "

„Správně, protože vy víte v hloubi duše, že si zasloužíte trest. " a já si myslela, že ji přes tu televizi snad uškrtím. Nenáviděla jsem ji od téhle chvíle a proto jsem se víc natiskla k Andrewovi. Otočila jsem se na něj a potom mi došlo, v jak pozici to jsme. Že mě objímá a že jsme k sobě natisklí. Odtáhla jsem se a v sedě jsme se dívali na Harryho. Když ovšem přišla část, kde byl Harry s Hermionou, Ronem, Nevillem a Lenkou na ministerstu v odboru záhad, kde byla věštba, začala jsem se trošku bát. Stiskla jsem Andrewovi ruku a dál pozorovala televizi. A pak nadešla ta chvíle. Objevili se tam všichni s Fénixova řádu a bojovali se smrtijedy. Sirius se naklonil k Harrymu, který byl za kamenem a řekl mu:

„Harry počínal sis výborně, ale teď už to nech na mě. " Harry ale Siriuse samozřejmě neopustil a bojoval s ním proti Luciusi Malfoyovi a dalšímu smrtijedovi. Sirius proti tomu smrtijedovi vyslal nějaké kouzlo, které ho odrazilo a Harry vyslal kouzlo proti Luciusovi, aby mu druhá hůlka, kterou měl v ruce, vypadla. 

„Dobrý Jamesi. " zvolal Sirius. Zdolal i Luciuse, ale...

„Avada  kedavra!" zvolala Belatrix Lestrangerová. Kletba dopadla na Siriusovu ruku. A já věděla, co bude následovat. Hystericky jsem se rozbrečela. Ze Siriuse se stal jakýsi duch, který propadl obloukem, až potom úplně zmizel. Harry křičel, vzpíral se, ale Remus Lupin ho držel. Vysmekl se mu a běžel za Belatrix. Měl proti ní hůlku a ona byla na zemi. Voldemortův hlas se rozléhal Harrymu v uších, aby to udělal. Aby pomstil Siruse, svou jedinou rodinu, kterou dosud měl. Ale neudělal to. 

„Nemusíme se na to už dívat, jestli nechceš Ash. " pohladil mě po vlasech Andrew. Pořád jsem vzlykala nad Siriusem. Takhle je to pokaždé. Vždycky jsem nad Siriusem brečela.

„Chci. Dodívejme se na to. " 

Když jsme se na Harryho dodívali, byl už skoro večer a já do školy neměla vůbec nic. Bylo tak 7 hodin a tak jsem si u Andrewa udělala ještě úkoly a šla k sobě domů, kde jsem padla na postel a usnula.

Je tu trailer! Snad se vám líbí! v této časti jsem trošku popsala Harryho :D já Harryho zbožňuju doslova, je tady taky nějaký velký fanoušek Harryho Pottera? ♥♥ jinak snad se vám část líbila :) dneska byla trochu delší :D hodně jsem se rozepsala díky Harrymu :D 

Love me! [CZ]Where stories live. Discover now