Blog Johna Watsona [Sherlock BBC FF, JohnLock]

26. červen

Dnes jsme byli s paní Hudsonovou na hřbitově navštívit Sherlockův hrob. 

27. červen

Menší změna. Sherlockův hrob jsme navštívili včera, ale po návratu na Baker Street jsem k tomu nebyl schopný napsat něco víc. Prostě to nešlo. Už na hřbitově jsem měl co dělat, abych překonal slzy. Byl to hrozný pohled.

Ta uhlově černá deska na mě přímo zářila a do očí se mi vpíjela dvě zlatavá slova. Sherlock Holmes. Můj nejlepší přítel tam ležel pod hromadou chladné těžké hlíny. Opět jsem v hlavě slyšel jeho poslední slova. Znovu se mi před očima vybavil jeho pád a bezvládné tělo ležící na chodníku. Nevím proč, ale cítil jsem se naštvaně.

Nejsem člověk co by vyjadřoval své emoce, ale když mě paní Hudsonová nechala osamotě, musel jsem Sherlockovi něco říct. Nevím proč jsem k němu mluvil, když mě stejně nemůže slyšet. Chtěl jsem však, aby věděl pár věcí. Vlastně jsem k němu měl i prosbu. Žádal jsem ho, aby nebyl mrtvý. Dětinské, já vím. 

Můj nejlepší přítel je mrtvý. Skočil ze střechy a já ho nedokázal zastavit. Proč mě sakra neposlouchal? Proč jsi musel skočit Sherlocku? Mohli jsme to vyřešit. Mohli jsme očistit tvé jméno. Mohl jsi žít. Já vím, že jsi nelhal. Všechno to, co jsme spolu prožili, byla pravda. Nikdo mě nikdy nepřesvědčí, že jsi podvodník.

Už nemohu dál psát, nevidím přes slzy na obrazovku.

Jen ještě jedna věc. Sherlocku, prosím přestaň s tím. Nebuď mrtvý. Myslím to vážně. Mohl bys to pro mě udělat? Jen prosím přestaň...