Blog Johna Watsona [Sherlock BBC FF, JohnLock]

14. únor

Nebyl jsem teď nějakou dobu na hřbitově, kvůli zraněním, která jsem tam posledně utržil, a také kvůli stěhování. Čekala tam na mě hotová spoušť. Uklízel jsem to celé dopoledne. Odnesl jsem plný pytel odpadků a raději jsem nestopoval, jak dlouho jsem drhl náhrobní kámen. 

Byl jsem sotva v polovině, když začalo pršet, takže domů jsem se vrátil celý promočený. Já se prostě nikdy nenaučím nosit u sebe deštník jako mívá Mycroft. Měl bych mu dát vědět, že bude muset dát znovu pozlatit Sherlockovo jméno. Z toho věčného čištění už je skoro celé vybledlé a já nedovolím, aby zmizelo.  Sherlock Holmes nesmí být nikdy zapomenut. 

Dnes je svatý Valentýn. Další ze svátků, které Sherlock nikdy nechápal a které by nazval stupidními. Nevím proč, ale dnes jsem mu na hrob přinesl růže. Něco uvnitř mě to prostě chtělo udělat. Musel jsem vypadat vtipně a lidé by určitě měli řeči. Možná i Sherlock by prohodil nějakou poznámku, ale to už se teď nedozvím.

Mám tu zapnutou televizi. Právě dávají nějaký romantický film. Jmenuje se to Duch. Hlavní hrdina zemře, ale zůstává na zemi jako duch, aby se pomstil a ochránil dívku, kterou miluje. Mám pocit, jako by tu Sherlock stále byl a chránil nás. Ale to asi jen blbnu z toho filmu a faktu, že je dnes Valentýn. Mimochodem ten hlavní hrdina vypadal trochu jako ty, Sherlocku.

Jestli tu jako duch někde obcházíš, prosím, neděs mě. Myslím, že za tvého života jsi to svými experimenty stihl dostatečně.