tear this down together ; hbd story ; klance

tear this down together

„Hunku, přemýšlel jsem."

Hunk by v tu chvíli rád udělal hned několik věcí:

1) odpověděl „Tak to je novinka."

2) poslal Lance do prdele

3) zavřel oči a prostě zase usnul

Ale místo toho na hubeného kamaráda jen zíral, dolní čelist povolenou a mírně napuchlé oči pochybovačně přivřené. Pochyboval o spoustě věcí. Ale nejvyšší příčku si vysloužila nejistota nad správností vlastního rozhodnutí, když svolil k tomu stát Lancovým přítelem (i když jejich vztah se zakládal zejména na pravidle dej-mi-najíst-a-já-budu-poslouchat).

Protože ten kluk to v hlavě nemohl mít kurva v pořádku.

„Bianca mi zlomila srdce, jasný?" začal Lance pochodovat po pokoji, ruce složené za zády, „Vytrhla mi ho z hrudi, rozdupala a narvala ho i se svým jazykem do krku debilnímu Gordonu Websterovi. Přes to poslední jsem se pořád úplně nedostal. Co je to vůbec za jméno, Gordon Webster? Dost na nic, to si aspoň myslím já. Ale to je fuk, zpátky k mýmu srdcebolu. Kdy se to stalo, před měsícem? A co jsem celou dobu dělal, Hunku? Fňukal. Ale tomu je konec. Lance McClain je zpátky ve zbrusu novým vydání a připraven ukázat tý krávě, o co přišla. A v plným proudu. Tak co říkáš, kamaráde?"

„...Lanci, jsou dvě hodiny ráno."

„Já vím!" rozhodil pažemi do vzduchu a roztáhl rty do širokého úsměvu, „Jindy bych svůj plán do chodu uvést nemohl!"

„Můžu jít zase spát?" zívl Hunk a nazad se zase svalil do vyhřátého pelíšku mezi dekami a polštáři.

„Ne, nemůžeš," zavrtěl Lance rázně hlavou a jediným rychlým pohybem dlouhých rukou strhl z kamaráda peřinu, „jelikož potřebuju odvoz."

„Ale kaaaam," zasténal teď do klubíčka schoulený velikán a semkl víčka pevně k sobě.

„Přeci k Biance," odfrkl si Lance, jako by to byla nejsamozřejmější věc na světě, „Kam jinam?"

„Nebudu tě nikam vozit, Lanci," zahučel Hunk ospale ochraptělým hlasem.

„Ani když se ti odvděčím?"

Hunk pootevřel jedno oko a šlehl po kamarádovi podezřívavým pohledem.

A Lance se uculil.

- - -

„Pořád nevěřím, že jsem tu s tebou," zabručel Hunk, když se hrbil za volantem své stařičké Hondy a mračil se na přepychový rodinný dům, před kterým pár minut zpátky zaparkovali. Lance se mezi sedadly nakláněl dozadu a přehraboval se ve velké igelitové tašce, kterou tam předtím hodil. S vítězoslavným výsknutím se pak zase narovnal, zakřenil a poklepal Hunka po rameni.

„Protože já jsem neuvěřitelnej, kamaráde," pokýval hlavou a do kapsy bundy si strčil jakousi krabičku. Hunk se na její obsah raději neptal a jen si povzdychl. „Navíc ti budu měsíc kupovat oříšky v automatu, to je jak splněnej sen."

Hunk s ním sice souhlasil, ale nahlas jen nevrle zabručel.

„Tak jdeme, ne?" zastřihal Lance obočím a praštil hromotluka do předloktí.

„Tak to počkej," vrtěl Hunk hlavou odmítavě, „Nikdy jsem neřekl, že ti pomůžu."

„Jsi tady, ne?"

„Abych tě odvezl, jo," připustil Hunk, ale pak sklonil hlavu, aby si přeměřil své vlastní vzezření, „Ale jsem pořád v pyžamu, sakra. Nikam nejdu."