2. září
Ráno se mě zeptala jedna dívka, zda si ke mně může sednout. S radostí jsem jí odpověděla ano.
Měla jsem pocit, že jsem v té třídě viděla nové tváře, přitom tam byli ti samí lidé jako včera. Všimla jsem si tam dokonce i jednoho pěkného kluka, měl snědou pleť a tmavé skoro kudrnaté vlasy. Vypadá dobře.
S dívkou, jež jsem se seznámila už včera, jsem si docela dobře popovídala. Sama jsem nečekala, že už hned první týden budu s někým mluvit.
Ta, co sedí vedle mě je fajn, vypadá mile mile, ale ukecaná tolik nebude, to mi vyhovuje.
Zbytku třídy jsem nevěnovala příliš pozornosti. Však oni ji ani nepotřebovali, všichni se tam znají navzájem. Nevím, jak budu schopna se seznámit s ostatními. Ale s tím pěkným klukem bych nějak kontakt navázat měla.
ČTEŠ
Deník neviditelné dívky
Teen FictionKaždý má někoho takového ve třídě. Někoho, kdo je pro ostatní neviditelný. A jak se taková dívka může chovat? A co se s ní stane, když přijde do nové školy, kde jediný, koho zná, je bývalá spolužačka, která ji ignoruje? Stane se z ní opět ta nevidi...
