Ahoj lidi. Omlouvám se že už šíleně dlouho nevyšla část. Začátek školy a ... no přiznejme si to, jsem prostě líná. :'D Tak si užijte tuhle část.
Vletěly jsme s Lenčou do chatky. ''To je super pocit, mít čtyřlůžkovou chatu jen pro sebe!'' zařvala jsem. ''No jo...'' řekla s klidem Leňa. A taky docela nezaujatě, což mě trochu vyvedlo z míry. Měla by mít radost. ''Něco se stalo?'' prohodila jsem. ''Hledám mobil.'' zamručela. Sice byla v klidu, ale očividně taky dost vystresovaná. Takhle to nemá být. Má být v pohodě a užívat si každou vteřinu...
''A, ... Chceš pomoct?'' navázala jsem klidně. ''Ne!'' vyštěkla. Lekla jsem se. Tohle rozhodně není její chování.
Sledovala jsem ji ještě asi minutu, ale zůstala jsem zticha. ''P, prom, miň'' ozvalo se. Prudce jsem zvedla hlavu. Tak prudce až jsem se bouchla do hlavy o postel nade mnou.
Brečela. Ale byly to slzy štěstí. V ruce držela mobil. Objala jsem ji. Usmála se na mě a hned začala vyťukávat esemesku pro svou mamku.
Já se rozhodla opačně. Budu se držet takovýho toho 'Dočkej času jako husa klasu.' Budu čekat na smsku od mámy. Když nenapíše bude to její věc.
Kupodivu mi napsala už za deset minut. Prý se maj dobře a těší na mě. Hmm, super no. Na odpověď jsem kašlala, protož jsem šetřila smsky na noc.
Možná to chce vysvětlení. To že brečela. Už asi týden má novej mobil. A je úplně boží! Ze začátku mi to vymlouvala, ale pořád jsem jí to opakovala a tak je z toho na větvi taky. No, a kdyby se měl ztratit, tak by to asi nepřežila.
Jednak kvůli vlastnímu smutku a druhak kvůli rodičům, kteří by z toho určitě radost neměli.
Vylezla jsem před chatku a rozhlídla se okolo. Nikoho jsem neviděla. Hmm, divné. Zamyslela jsem se. Předpokládala jsem, že uvidím svou třídu, jak lítá po trávníku a zběsilá a pořvává na sebe. Ale uviděla jsem něco, co se tomu ani vzdáleně neblížilo.
Klid a ticho.
Z hloubání mě vytrhlo až moc hlasité:''Jóóó!'' A následný radostný křik. Vyběhla jsem a rychle se zeptala Karči co se to děje. Ta mi ve spěchu vysvětlila, že po přemlouvání, učitelky povolily bazén.
To už ale bylo asi pět z nich v bazénku. ''A všichni se musí namočit.'' slyšela jsem někoho rozhodnout. Okej... Ale ne teď.
Byli jsme po vysprchování a tak jsem na sobě měla čistý oblečení. Běžela jsem zpátky do chaty, abych se převlíkla. Vběhla jsem do dveří s takovým nadšením až se Leňa lekla.
''Pojď se koupat!'' zavolala jsem. Dostalo se mi krátké odpovědi. ''Ne.'' ''A próč? Pojď bude srandá...'' ''Ne Simčo, já se prostě koupat nepudu. Nemám tady žádný jiný oblečení.''
V tu chvíli už jsem byla převlečená a vycházela jsem ze dveří. ''Tvoje rozhodnutí.'' řekla jsem.
Přiběhla jsem k bazénu. Všichni byli mokrý od hlavy až k patě. Teda... skoro všichni. Já, Terka a Martin jsme na sobě neměli ani kousek vody.
V tu chvíli jsem to uslyšela.
Ostatní očividně myslí stejně jako já a zřejmě jsem pro ně byla nejslabší cíl. Asi... Možná... Určitě! Všichni sedící okolo bazénu začali v několika vteřinách skandovat moje jméno.
Byla jsem jak oněmělá. ''Simča, Simča, Simča, Simča, ...''
Stála jsem asi dva metry od bazénku. V něm byla vlezlá Lucka s Vendy. Lucka jí něco pošeptala. Ve chvilce byl bazén prázdný.
Už jsem se asi moc zamejšlela, protože jsem ucítila jak do mě někdo zezadu strčil. Už nebylo cesty zpět. Rozběhla jsem se a obřím skokem jem vleťela do bazénu.
Zvenku jsem uslyšela zajásání. Vynořila jsem se z vody a první moje slova byly:''Hej, vy sté....''. Ale smála jsem se. Všichni byli šťastný a to na tom bylo nejvíc super.
''Děcka! Co jsem říkala? V bazénu bude maximálně pět lidí nebo jdete z vody všicí.'' ozvalo se od lehátek. Rozhlídla jsem se. Bylo nás šest. ''Jdu!'' prohlásila jsem.
Vylezla jsem z bazénu a běžela jsem rovnou čarou do chatky. Za Leňou. Otevřela jsem dveře a vletěla dovnitř. ''Léňo, prosím, pojď se mnou... Je to tam supér...''
S touhle větou jsem dosedla na její polštář. ''Símo!'' Vyskočila jsem. ''No?'' ''Zamokřila's mi polštář!'' řekla a naoko se na mě zamračila. ''Tak promiň no.'' řekla jsem se smíchem a otočila jsem ho vzhůru nohama.
''Tak já mizim.'' rozloučila jsem se. ''Pa.'' odpověděla už s očima upřenýma do knížky. Bóže, kdo by tahal na výlet knížku!
Vydala jsem se směrem k bazénu, kde očividně pořád panovala dobrá nálada. Zaměřila jsem se na situaci. Nejspíš chtěj schodit Terku. Nic zajímavýho.
Skočila jsem znovu do vody.
Byli jsme tam jen tři takže jsme byli v pohodě. Začali jsme roztáčet vodu. Terka utekla do chatky a tam taky zůstala ještě asi deset minut.
Najednou mě trochu zabolelo, že já si tady užívám a Lenča si sedí v chatce. Bylo mi to líto. Ale ona sem jít prostě nechtěla.
Vypustila jsem to z hlavy, vylezla jsem z vody a vytřepala jsem si vodu z uší.
Začínala jsem si uvědomovat svou blbost. Co když to do rána neuschne? Co řeknu mamce? Zase jsem se vykašlala na přemýšlení a radši jsem po schůdečkách vylezla nahoru a připravila se ke skoku. ''Pozór!'' zařvala jsem a skočila obří bombu doprostřed bazénu.
S ostatníma to očividně nic neudělalo. Vypadali znuděně. Všimla jsem si že už je mezi nimi i Terka.
Potopila jsem se a vynořila. Plavala jsem si docela v klidu a napadlo mě že bych zase měla zajít za Lenčou do chatky.
Taky jsem to hned udělala. ''Čůs Léňó!'' zahlaholila jsem. Kecla jsem si k ní na postel abych se podívala co čte.
Nevypadalo to zas tak špatně, ale kdybych ja měla na výběr mezi knihou a tím co teď prožívám, tak bych to čtení určitě odložila na jindy. ''Simono! To nemyslíš vážně!'' zase jsem se lekla a radši jsem vstala.
Pak jsem si uvědomila co jsem udělala. Zamokřila jsem ten polštář i z druhý strany. ''A na tomhle spíš ty! Ještě si namočim hlavu.'' smála se.
Vyměnila jsem teda ty polštáře a oznámila jsem jí, že si půjdu ještě naposledy zaplavat.
