Nad hlavou mi zvoní budík a já se pomalu drápu z postele. Vstávat se mi nechce. Na displeji jasně svítí ''JEDEŠ NA VÝLET!'' jak jsem si to tam večer nastavila. Je pět ráno. Dělám všechno co vždycky a okolo půl šesté už vycházím z domu. Mamka jde se mnou abych nemusla jít sama tak daleko.
Ve vsi máme zastávku, ale z té jezdí pramálo autobusů a proto, když někde chcete být na čas, musíte na zastávku za lesem. Cesta nám ubíhá docela dobře. Baťoh mi zatím nese mamka a kolem nás poklidně projíždějí auta. Najednou jedno z nic zastavuje a my se otáčíme, abysme zjistily, jestli nezastavuje nám.
Ano, zastavovalo. Byl to soused a ptal se kam jdeme a jestli nechcem někam hodit. Mamka odpověděla za mě - Ano, chci! Tak jsem nasedla do auta a mamka mi podala batoh se slovy: ''Tak si to tam užij a hlavně se nám vrať!''. Zavřela dveře a zamávala. Soused se vyptával na tu celou spoustu nudných otázek a já už jen ze zdvořilosti na všechny odpověděla.
Když jsme zastavili před hlavním nádražím už táhlo na šestou. ''Tak ahoj a děkuju!'' rozloucila jsem se a pomalým krokem jsem se vydala k hale.
