TaeHyung se tu stavil v devět, řekl mi, že odjíždí na pár dní do japonska, že tam mají tour. TaeHyung mi donesl pomerančový džus, nějaké ovoce a sladkou tečku, CHAPSSALDDEOK.
"Kdo ti pomáhal?" zeptala jsem se TaeHyunga, když jsem měla na nohou krabičku s Chapssalddeokem, vzala jsem jeden kousek mezi prsty a ukousla jsem z něj, druhou půlku mi sebral Tae.
"Pomáhal mi Jin. On je u nás v dormě přes to vaření. On je taková naše mamka. Budu muset jít, za tři hodiny nám to letí a do Icheonu je cesta daleká." lehce mě políbil na čelo, u toho sebral dva kousky Chapssaldeoku a s úsměvem odešel. Ještě jsem si vzala jeden kousek Chapssalddeoku a to byla vizita.
"No vypadá to velice dobře. Slečno Lee dneska by jste mohla domu, teda pokud by jste měla kam jít." řekl primář.
"Já mám kam jít. Napíšu známému a dneska klidně můžu zmizet." usmála jsem se na primáře.
"Dobře. tak vás dneska pustíme. Až se domlvíte se známí, tak dejte vědět vrchní sestře." usmál se primář a vizita odešla. vzala jsem mobil a našla číslo pana Lee, napsala jsem mu stručnou zprávu:'Dobrý den pane Lee, tady RoHee z nemocnice. Dneska mě mají pouštět z nemocncie, tu práci s učením angličtiny bych brala. Lee RoHee'
Obratem jsem dostala odpověď, že pro mě za hodinu přijede Choi Min, hlavní sektetář pana Lee. JiBoom mi přinesla oblečení co jsem prý měla při té nehodě.
"Ale tady žádná krev není, jak jsi to vyprala?" zeptala jsem se JiBoom, přisedla si na mojí postel, pořád v rukou držela šaty levandulové barvy, k tomu černé šortkové legíny a balerínové botasky.
"Pokoušela jem se to co nejvíc vyprat. Asi pětkrát za sebou jsem to vyprala a krev pustila. Vrchní je chtěla vyhodit, ale já jsem jí řekla, že je vyhodím sama, a hle jaká krása." usmála se zářivě.
"Na vem si." nabídla jsem jí Chapssaldeok.
"Hmm~ ten jsem neměla hodně dlouho. TaeHyung ti je udělal?" zeptala se, já jsem jí nabídla další.
"Prý mu je pomáhal dělat Jin." odpověděla jsem jí.
"Hele papíry jsou připravený, tenhle si necháš. A tenhle odevzdáš na recepci." ukázala mi dva papíry. Přikývla jsem, JiBoom mi nechal papíry v rukou a já jsem se připravila. Oblíkal jsem si na sebe oblečení a co jsem tu měla jsem si dala na hormádku. Sedla jsem si na postel, svěsila jsem z ní nohy a hrála na mobilu nějaké hry, co jsem si stáhla. Ale nakonec jsme klikla na aplikaci 'MelOn', kde se mi zobrazila skupina 'EXO'. Začala mě bolet hlava.
"RoHee! Noták RoHee! Je tu Byun BaekHyun, nemůžu s váma jet, musim do SM." volal na mě táta. Připravovala jsem se ve svém pokoji na MusicBank. Ještě jsem se prohlídla v zrcadle. Hned jsem popadla psaníčko, boty do ruky a běžela jsem z pokoje, po chodbě a pak po schodech dolu.
"RoHee!" předemnou se obevila JiBoom. držela mě za ramena a vyděšeně na mě koukala.
"Co?" zeptala jsem se jí, vůbec jsem nebyla přítomna duší.
"Je tu pro tebe sekterář pana Lee." řekla a já jsem se podívala ke dveřím. Stál tam muž kolem třiceti, krásný, vlasy upravené a v ruce zapínací tašku.
"Jsem Choi Min, slečno Lee." představil se mi s úklonem. Seskočila jsem z postele a uklonila jsem se.
"Lee RoHee." usmála jsem se na něj, do tašky co měl v ruce jsem mohla naskládat svoje věci. pan Choi tašku vzala vydali jsme se k recepci, kde jsem předala papír.
"Ještě číslo vaší občanky, slečno." požádala mě recepční.
"Tady je občanka slečny Lee." usmál se pan Choi a podal recepční obačnku. Jak můžu mít občanku, když jsem jí u sebe neměla?
"Děkuju." recepční mi podala občanku. Vzala jsem si jí do ruky a s panem Choi jsme odešli na parkoviště. Sedla jsem si na zadní sedačky krásného auta značky Audi, pan Chio dal do kufru auta tašku a sedl si za volant auta.
"Pane Choi. Jsem nějak příbuzná s panem Lee?" zeptala jsem se ho. Ty vole já jsem debil, to je pěkně pitomá otázka.
"Slečno RoHee, to vám řekne sám pan ředitel Lee." řekl s lehkým úsměvem. Cesta trvala asi půl hodiny, dorazili jsme před velkou budovu s nápisem SM entertainment.
"Ou." vydala jsem ze sebe, když jsem viděl jak je budova vysoká.
"Posím, pojďte zamnou." řekl pan Choi, přikývla jsem a šla za ním, přes recepci budovy do výtahu.
"O už jste tu, nečekal jsem, že tu budete tak brzy." usmál se na nás pan Lee.
"RoHee, počkej na mě prosím v kanceláři." pan Lee otevřeld dveře do jedné místnoti. přikývla jsem a vešla do místnosti, dveře za mnou zavřel. rozhlídla jsem se po místnosti, kancelář pana Lee. Chvilku jsem se po kanceláři koukala, pak jsem šla k jeho stolu, sedla jsm si do křesla a koukala na fotky co tam jsou.
"RoHee-noona!" křičel na mě brácha, když jsem mu skočila na záda. Jsme jako dvojčata.
"Ale bráško. Nestěžuj si. Buď rád, že neneseš ten těžkej batoh co má váš táta na zádech." usmála se na nás naše mamka. Táta si přehodil batoh na břicho a vzal mamku na záda. S SiJinem jsme se začali smát.
Jsem na nich já a pak Lee a další paní a klukem. V tom se otevřeli dveře. Zvedla jsem se ze židle.
"Omlouvám se, já-" zadrhla jsem se, mávl rukou, že je to v pořádku, obličej pana Lee nebyl vůbec naštvaný. Přešel k sedací soupravě, sedl si do křesla a nalil si vodu do skleničky, poté se ze skleničky napil.
"Já jsem vaše dcera?" zeptala jsem se ho a otočila jsem na něj fotku co mám v ruce. Rukou pokynul k pohovce. Fotku jsem držela pořád v rukou, přešla jsem k němu a sedla jsem si na pohovku. Podala jsem panu Lee fotku, převzal si fotku a podíval se na ní.
"RoHee, chtěl jsem ti to říct i s MoYeong, tvojí matkou. Ale jak je vidět, tak jsi na to z půlky přišla sama. Tohle je z letošní dovolené. Přímo z 24.7. byli jsme na Hawaii. Ty, já, MoYeong a SiJin,tvůj bratr." usmál se na mě.
"Tati?" optala jsem se, zvedl ke mě oči a usmál se s pokývnutím.
"M-mám přítele?" zeptala jsem se ho. Zvedl se z křesla, přešel ke stolu, fotku položil na stůl a sedl si do židle. Otočila jsem se na něj.
"Máš. Je členem Exo." řekl.
"BaekHyun? Je to Byun BaekHyun?" zeptala jsem se ho. podiveně se na mě podíval.
"Jo. Jak to, že si na něj pamatuješ?" zeptal se táta.
"No... vlastně... mám ustřižkovyté návraty paměti. První vzpomínka se projevila, když jsem ucítila pomerančový čaj. Ten mám ze všech nejraději. Dneska se mi zase vybavila vzpomínka na MusickBank. Přijel pro mě BaekHyun, ale ty jsi musel sem. A když jsem se podívala na fotku, tak se mi objevila vzpomínka jak jsem SiJinovi skočila na záda, ty jsi nesl batoh a mámu." odpověděla jsem mu.
"Tak to jo." pokývl hlavou a usmál se, chvíli jsme si povídali a pak se zavelelo-směr domů.
ČTEŠ
Who am I? [CZstory]
FanfictionAmnésie... to je to slovo co vystihuje situaci Lee RoHee. Jméno RoHee dostávají dívky co ztratí paměť na dlouhou dobu. Do téhle situace se dostane i dívka co se ocitne v nemocnici Haesung v Jižní korei. Dívka se seznámí v nemocnici s jedním milím kl...