The Other Side Of Moon |TW-FF| CZ ~slow update~

Wolf Moon

"Tak jdeme na to." řekla jsem a vzala batoh s vybavení. Co jdu dělat? Jdu uprostřed noci hledat půlku těla hluboko do lesa.
Jak o tom těle vím? Není těžké napíchnout šerifův telefon, když se nedívá. Pomalu jsem otevřela okno a po střeše slezla ke své motorce, když jsem chtěla nastartovat, tak se kolem prohnal šerifův syn, Stiles ,ve svém Jeepu.

Rychle jsem nastartovala a rozjela se do lesa. Jela jsem tak rychle, že pokud by mě někdo chytil, už nikdy bych řidičák neviděla. Když jsem byla v lese, tak jsem pomalu šla hlouběji a hlouběji. Zaslechla jsem, jak se něco prohání kolem mě. Rychle jsem si nasadila brýle pro noční vidění a zhasla baterku.

Najednou jsem zachytila obrys nějakého zvířete, velkého jako medvěd, mrštného jako vlk a rychlého jako gepard, které mělo červené oči. Rychle jsem začala utíkat, ke své motorce, to mi, ale nebylo nic platné. Ono zvíře, totiž skočilo přímo přede mě. Stála jsem tam paralizovaná na místě. Ono zvíře se ke mě stále bližovalo, až bylo přímo přede mnou, tak zavylo.
V tom, jako kdybych se probudila a začala utíkat, ovšem ono zvíře se stihlo ohnat a zarylo své zuby do mého předloktí. Zaječela jsem bolestí a rychle jsem utíkala dál. Za chvíly jsem byla u své motorky, kterou jsem málem nenastartovala. Rychle jsem nasedla a vyjela, na silnici se, ale najednou objevil nějaký kluk.

Rychle jsem dupla na brzdu a motorku ztočila, naštěstí, jsem to stihla ubrzdit a nic se mi nestalo. Otočila jsem se a uviděla známou tvář- svého souseda Scotta McCalla. Rychle jsem zase dupla na plyn a jela domů. U domu jsem zpomalila a potichu zase vylezla nahoru. Podívala jsem se na onu ránu- nebyla hluboká, ale teklo z ní hodně krve. Rychle jsem vzala pohotovostí- pro mě normální a často využívanou lékárničku a snažila se ruku nějak dát do kopy.

Z rány trčelo pár kusů masa, asi z toho, jak jsem se z toho kousnutí vysmekla, bylo to nechutné. Zítra škola a mě se podaří tohle.

*Ráno*

Probudil mě budík a má oblíbená písnička- Scotty doesn't know. Vstala jsem a šla udělat ranní hygienu. Potom jsem se podívala na svoji ruku- obvaz byl skoro prosáklý až na poslední vrstvu- převaz jsem stihla, jen tak tak. Podívala jsem se do zrcadla- vypadala jsem pořád stejně. Kruhy pod očima a oči, ve kterých bylo něco jako malé jiskřičky, teda aspoň to říkal můj starší bratr. Můj starší bratr a pěstoun.

Až jsem byla oblečená, tak jsem si vzala tašku a helmu. Brácha byl ve sprše, naštěstí, ale zase si zpíval... Horší, než, když tahá kočku za ocas nebo trhá ptákovy peří.... Dneska si náš operní zpěvák zpívá nějak vysoko- bylo to tak hlasité, že jsem málem přišla o sluch.
Rychle jsem si vzala svačinu a vypadla pryč z domu. Když jsem nasedla na motorku, tak jsem si všimla, že Scott stojí před svým domem u svého kola. Vystartovala jsem z garáže a bleskově se dostala před něj, trošku se vylekal.

Usmála jsem se "Ahoj Scotte, nechceš svézt?" Scott se podíval s údivem "Jo, to by bylo super. Nechce se mi šlapat." usmál se na mě "Tady máš helmu." podala jsem mu tu svoji. Zvláštně se na mě podíval "Ale to nejde! Vždyť ty musíš mít taky helmu!"protočila jsem oči "Když se něco stane, tebe z té motorky schodím, takže logicky jí ty potřebuješ víc." mrkla jsem na něj.Hlasitě polkl.

Jen jsem se zasmála "To byla legrace. Dojdu si pro další, kterou mám v garáži. Vydrž minutku." hned jak jsem to řekla, tak rychlostí blesku doběhla do garáže, kde jsem se stejně rychle natáhla po helmě, to jsem, ale neměla dělat- v ruce jsem najednou ucítila strašnou bolest.
Jen jsem zavrtěla hlavou a slyšela, jak si Scott něco mumlá, přímo za mnou "Proč mi pomáhá? Líbím se jí, nebo co? Tohle je divný..."prudce jsem se otočila, ale Scott za mnou nebyl - byl pořád u motorky. Dnešek je celý divný... Opět jsem zatřepala hlavou a šla ke Scottovi "Tak jedem!" řekla jsem s nadšením a nasedla. Scott se posadil za mě, ale nechytl se mě. Otočila jsem se a dala jeho ruce okolo mého pasu "Drž se." nastartovala jsem "Proč?" zeptal se a pevněji se chytil. Hned jsem na to šlápla "Proto!" zakřičela jsem, Scott byl pěkně vylekaný, ale pak se už tolik nebál a celkem si to podle mě ke konci i užil.