Silent Eve

1. Začátek?

Jmenuji se Evelyn Darlingová. Když jsem byla menší chodila jsem na různé kroužky a bavila jsme se s mými vrstevníky, ale v jednom dni to všechno skončilo.

„Eve, vstávej!" zpoza dveří se ozýval mírně rozčílený hlas mé mámy. Koukla jsem se na mobil, kolik tak může být hodin. Bylo něco po půl osmé. Zaspala jsem.

Pomalu jsem se zvedala z postele, ale najednou na mě zezadu skočí moje malá neohrabaná sestra. Znova mě povalí na postel a snaží se mi dát pusu na tvář, ale jak je maličkatá tak nedosáhne. Posadím se s ní na postel a řeknu jí, ať se jde převléct z pyžama do školy, že jí povezu dneska do školy. Jak jsem to dořekla, tak hned pelášila do svého pokoje. Já jsem si mezitím konečně mohla v klidu ustlat postel a jít se taky převléct z pyžama.

Když jsem vcházela do kuchyně, mamka stala u linky a dodělávala Amy svačinu do školy. Mně ji chtěla udělat taky, ale já jsem řekla, že ji nepotřebuji, stejně bych ji akorát nesnědla a pak by se to muselo vyhodit. K snídani jsem si nalila džus a snědla ovesné vločky, které mi mamka připravila.

Ještě že začínáme o hodinu později, jinak bychom to s tempem mé sestry nikdy nestihly. Amy se ještě loučila s mamkou, táta už byl dávno v práci, což bylo poměrně dobře, jinak by tam byla ještě delší dobu.

O hodinu později jsme konečně vyjely. Po cestě do školy si se mnou Amy povídala, jaký měla sen a co bude dělat odpoledne na hodině baletu, jestli se na ní přijdu podívat. Já jsem ji na to neodpověděla. Nerada se vrací na místo, kde jsem ztratila city a zájem o sebe samou.

Amy jsem vyhodila před školu a koukala, než dojde ke skupince děvčat a pak jsem až odjela ke své škole. První den školy nebyl nijak zvlášť hektický. Přece jenom tímto rokem už na této škole končím, jenom udělat jednu zkoušku a půjdu konečně dál. Zmizím z tohoto města a budu se věnovat, čemu chci.

Ahoj moji čtenáři.

Tak je tu moje povídka, která vás určitě dost překvapí.

Byla bych ráda za názory, jak se vám líbí.

A za pár dní můžete ode mne čekat další.

Vaše EveLaynee