Spoutaná

Odlet

Dva dny uběhli jako voda a já měla jet společně s mou rodinnou připravovat mou sadbu.

Tohohle dne sem se tak bála ale i za něj byla ráda protože sem se měla sejít s Jackobem.
7.7 to je datum svatby.
O můj Bože co mám jenom dělat?..
Je to tak absurtni.
V mých osmnácti letech se vdávám..

Balila jsem si kufr když v tom mi někdo klepal na dveře otevřela sem a ve dveřích stála má matka se svatebními šaty v ruce.

Poskočilo mi srdce.
Dívala jsem se jen na ty šaty které matka držela v ruce a bezmocně a z velkým znechucením jsem šaty přijala a přehodila jsem je přes postel.
Dívala jsem se na ně,a nechápala.
Nechápala jsem naše stupidní zvyky,mého otce,mou matku,Johna,svadbu..
V tu chvili jsem myslela že jse zhrouťím.
Za pár dní mi zkončí život.
Příjmení Monteo už nevude existovat.
Nebudu už existovat ani já.

Vše straťím.
Nevím co mám dělat,chce jse mi řvát,plakat to všechno.
Nejde popsat to co cíťím,je to jako bych stratila sebe sanotnou.
Cíťím se tak špinavě tak bezmocně.

Doufám že jednou se bude moct i Indická dívka rozhodnout co,jak a ským chce strávit zbytek svého života.
Tohle bych nepřála ani mému nejvetšímu nepříteli..