pan Dokonalý

Přátelství

,,Ale no tak Em, bude sranda" řekla jsem, když jsem už byla na cestě k neznámému klukovi, co stál opodál, abych mu představila Emily. Než ale stačila něco Em namítnout, už jsem mu zaklepala na rameno, ale vůbec nezaregistroval, že jsem se ho dotkla. Udělala jsem to podruhé a najednou sebou cukl, že jsem sebou cukla i já.
,,Co to.." řekl rozhozeným hlasem a prohlížel si mě od hlavy k patě, aby zjistil, kdo ho vyrušil od civění do prázdna. ,,Ahoj, jsem Elisabeth, už znáš moji kamarádku Emily?" v tu chvíli jsem před něj postavila Em a čekala, co bude dál. ,,A-ahoj, j-já j-jsem E-emily" vykoktala ze sebe Em. ,,Ahoj, jsem Derek" řekl s úžasem kluk, s kterým se teď už normálně bavila Em.

Šla jsem se tedy projít po obchodním centru a když jsem se vrátila, nemohla jsem uvěřit, co jsem to uviděla. On se držel, ruku v ruce s Em? S mojí Em? S tou nejvíc stydlivou Em? A-a líbali se?

Hned jsem se za nimi vydala a chtěla jsem je odtrhnout, ale když jsem se přibližovala, všimla jsem si, že se k sobě hodí a Em vypadala konečně šťastně. ,,Emily??? Musíme už jít Sis" řekla jsem, ale neposlouchali mě. Nechala jsem to být a po cestě na zastávku jsem ji napsala SMS, že už jsem odešla.

Za několik minut došla za mnou. A ne sama. Byl s ní i Derek. Pořád s tím jeho úsměvem promluvil. ,,Znovu Ahoj", už teď vím, že si nesednem. ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se s opovržením. Em je jako moje sestra a přesně věděla, co si myslím. Pohlédla na mě a já si myslela, že uhořím. Otočila jsem se a už jsem viděla, jak mi přijíždí šalina. ,,Ell, nebuď tak nabručená, chodím s Derekem a co má být?". Toto nemůže být moje nejlepší kamarádka. Jak se mohla za tak krátkou dobu změnit k nepoznání? Nikdy by nechodila s klukem, kterého zná hodinu. To asi nikdy nepochopím.

,,Musím jít Em, Sbohem". Už jsem vcházela do šaliny. Usadila jsem se a nasadila jsem si sluchátka. Pustila jsem si svou oblíbenou písničku, zaposlouchala jsem se do hudby a do par minut jsem usnula. Probudila jsem se jednu zastávku před tou mou.

Vystoupila jsem z šaliny a šla po silnici domů. Když jsem vyšla ten velký kopec, musela jsem si na chvilku odpočinout na lavičce před domem. Pohledala jsem klíče od domu a vstoupila dovnitř. Vyzula jsem si moje oblíbené tenisky, pomalu jsem se dovlékla ke své postýlce a usnula jsem ve vteřině.

Probudila jsem se až za tmy. Šla jsem se tedy vysprchovat a dát si něco k jídlu. Potom jsem zkoukla zprávy na mobilu, ale nikdo nenapsal. Vypnula jsem obrazovku a přesně v ten moment mi zapípal zvuk messengeru. Napsal mi Matt.

Matthew Himmer: Ahoj, jak se mas?

Elisabeth Donau: Ahoj, nic moc, mam zkazeny den, potrebuji obejmout. Prijedes za mnou?

Matthew Himmer: Pockej

Do půl hodiny byl u mě a už jsem byla v jeho objetí. Vždy mi pomohlo. Musela jsem mu všechno říct a hned jak jsem to dopověděla, rozbrečela jsem se. Nakonec jsem usnula v jeho náručí, když mě hladil po vlasech.

Druhý den byla sobota, takže jsem vstávala kolem 12. Nasnídala jsem se a udělala jsem snídani i Mattymu, který ještě spal. Probudila jsem ho vodou, kterou jsem na něj vylila. Posadil se a začal něco mrmlat. Nevím, co říkal, ale tuším, že mě proklínal. Potom se uklidnil, nasnídal se a šli jsme se projít po okolí. Celou cestu jsme se provokovali a pomalu jsem zapomínala, co se včera stalo.

Najednou jsem uviděla jeden šťastný pár na lavičce v parku. Zesmutněla jsem, protože jsem ještě nikoho neměla. Matty si toho všimnul a obejmul mě. Jak ráda bych už někoho měla.

††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††

Ahoj, toto je moje první povídka, snad se Vám bude líbit.😊😊
Budu ráda za každé ohlasy.😊

★Maky★