Buď já a nebo nikdo

1.

Byl normální den, slunečný letní den nĕco kolem 30 nad nulou a my s rodiči, mojí sestrou a našim psem Maxem mĕli jet na oslavu narozenin naší tety. Nebudu vás nijak zatĕžovat podrobnostmi z oslavy. 

Cestou zpátky bylo teplo, na to že bylo 10 hodin, to vážnĕ nevypadalo. Cesta trvá nĕco kolem 20 minut a já ráda přes sluchátka poslouchám písničky. Ten den nebyl výjimkou. Koukala jsem na svodidla mihající se vedle mĕ. Chtĕla jsem se jich dotýkat.

V rádiu hráli moji neoblíbenou písničku. Ani nevím, jak se jmenuje. Chtĕla jsem tedy přepnout a naladit jinou frekvenci, ale nešlo mi nic naladit. Ani to původní rádio jsem nenaladila. Nevím co to bylo, ale mĕla jsem tušení, že to vĕdĕt nechci. 

Mobil jsem tedy odložila na sedadlo vedle sebe a rozhodla se zaměstnávat se jen svými myšlenkami. Přemýšlela jsem nad vším, co se stalo a hlavně, co by se mohlo stát. Ale to vše není až tak moc obsáhlé, protože mi to nezabralo jen několik málo minut.

Podívala jsem se na své béžové hodinky a sledovala vteřinovou ručičku. Tohle jsem dělala často. Skvěle si u toho pročistím hlavu a hlavně, když nemám nic lepšího na práci.

Zpozornila jsem však, když se v kufru zvedl Max a zaujatě koukal ven z okénka. V jeho očích byl ustaraný a mírně vystrašený pohled, vždycky jsem se bála, že vidí něco, co já ne a že se bojí. Pak si ale zase lehl.

Měla jsem z toho divný pocit, tušila jsem, že něco není v pořádku. 

Auta s námi trochu nadskočilo.

,,Mami, co se děje? Nepřejeli jsme něco?"

,,Nevím, holčičko."

Na to zastavila a otevřela dveře od auta, aby se na tu záhadnou, nejspíš přejetou věc šla podívat. Sledovala jsem ji, bylo sice šero a my už byli skoro doma, ale já chtěla vědět stejně jako ona, co to bylo.

Vrátila se.,,Nic tam není, Nino! Jen silnice, dokonale zarovnaná silnice bez hrbolků!"

Tuhle silnici jsem znala moc dobře a nikdy mi nepřišla dokonale zarovnaná. Co to teda bylo?

Mamka proto vzbudila taťku, jestli se tomu tak dá říkat, přece jen ten skok také zaregistroval. Chtěla, aby řídil on. Táta nebyl zrovna moc vyspalý, a bylo to na něm poznat, ale nezbývalo mu než souhlasit.

Po té, co se posadil za volant a otočil klíčkem v zámku, motor se jen ozval a hned zase utichl. Vyděsilo mě to! 

,,Tati, je všechno v pořádku?"

,,Jistě, zlatíčko, asi se něco stalo s baterkou! Půjdu to ven zkontrolovat."

Ahoj :) 

Našla jsem založený tenhle příběh a moc dobře si pamatuju, jak jsem ho chtěla začít :) Je to starší nápad, ale já si až teprve teď dodělávám vzdělání ohledně psaní :) Dlouho jsem nepsala a po tom, co jsem přečetla miliony příběhu tady na Wattu, myslím si, že vím, co se čte dobře, a proto se budu snažit vám to naservírovat co nejlíp :) nemám ráda, když autorky příběh natahují, ale u čtení mě to vždy nechalo :) možná taky proto vás budu co nejvíc napínat :D 

Omlouvám se za ty smajlíky, ale i v příběhu bych je nejlépe psala pořád, jsou totiž lepší než několik slov :) Píšu to na notebooku, a tak tu snad moc překlepů nebude, ale klidně mě opravte v komentářích ;) ráda se něčemu přiučím :) Vím, že spoustě holkám tady by ty opravy taky pomohly, ale tak co :)

Doufám, že se vám to bude líbit :) ale předem říkám, že na pravidelnost u mě si nezvykejte :D