Cesta krvavé lásky

Kpitola druhá

Omlouvám se za zpoždění měla jsem teď toho hodně ve škole.

Na druhý den po té katastrofě co se stala, jsem byla pořád v hrozném šoku. Hned co jsem vstala jsem šla osedlat Fedra a vyjela na cestu lesem abych si provětrala hlavu, jenomže to jsem nevěděla že se Fedro vymkne kontrole a začal rychle utíkat, jako kdyby utíkal před něčím i když za námi nic nebylo. A najednou jsme se ocitly na našem bývalém tréningovém místě hluboko v horách, kde mě Alexandr učil střílet z luku a jezdit na koni. Jak jsem to uviděla tak jsem hned začal brečet jelikož ty vzpomínky byli až moc silné na to abych zastavila slzy. Pomalu jsem položila hlavu na Fedrovu drsnou ale zároveň pro mě teď jemnou srst. A v ten moment mi něco došlo "musím zesílit" řekla jsem "zlepšit se úplně ve všem". A tak jsem se snažila že všech sil abych se zlepšila a ta snaha se vyplatila. Postupně jsem se stávala nejlepší. A dokonce se mi i hodně kluků v našem táboře vyznali ale já jsem je až do jednoho odmítla, jelikož v mém srdci bylo místo jedině pro jednu jedinou osobu. Po celý ten rok snažení zesílit jsem nepřestávala myslet na Alexandra, každičký den každé ráno i večer jsem na něj myslela a modlila se za něj aby byl v pořádku a aby jsme se ještě potkaly.

Zatím co Alexandr byl u svého pána a plnil další rozkazy. Král ho velice štědře odměňoval, tudíž měl dost peněz na vlastní dům dokonce měl i nějaké milenky aby uspokojily jeho touhy. Myslel si že ho to uspokojí dostatečně ale mýlil se jelikož v srdci měl pořád místo které nešlo zaplnit. Někdy jsem si říkala jestli se dívá na hvězdy na které se dívám já nebo na měsíc který tak krásně svítil. A konečně je tady podzim těším se jelikož na podzim mám narozeniny a říkala jsem si že na mé 16 narozeniny pojedu hledat Alexandra.

Den před mými narozeniny jsem si vzala seznam na kterém mám napsané věci co potřebuji a tak jsem začala hledat. A už byl večer a já jsem byla úplně vyčerpaná, samozřejmě jsem ty věci musela ukrást ale teď už mě nikdo nechytí. Vstala jsem v 5 hodin ráno "je pěkná kosa" řekla jsem si sama pro sebe, ale to nic nemění na tom že musím jít osedlat Fedra. Osedlala jsem ho a pak jsem na něj dala věci co budu potřebovat moc jich nebylo ale takové ty základní věci. "Tak a můžu vyjet na cestu" řekla jsem, ale je těžké se loučit s naší osadu mám tam hodně vzpomínek a hlavně jsem tady našla domov a Alexandra. "Konečně ho můžu jet hledat na tenhle den jsem se tak těšila a už je tady" řekla jsem mírně nahlas. A takhle začalo mé dobrodružství.