Little Mermaid |Pozastaveno|

Narozeninový dárek

Adrien:

Začaly mě probouzet sluneční paprsky mihnoucí se z okna v mojí komnatě.  Nechtělo se mi, jako obvykle vstávat, ale za chvilku jsem si uvědomil, co je dneska za den. Vždyť mám dneska narozeniny! Bleskově jsem se zvedl z postele, oblékl si svou uniformu a běžel do jídelny, kde už byl prostřený stůl.
Pozdravil jsem své rodiče, královnu a krále a zbytek snídaně mlčel.

,,Adriene, mám pro tebe dárek, po snídani běž do stájí a čekej tam na mě"

,,Dobře otče", a dál jsem jedl. Co to asi bude?

Hned, jak jsem dojedl, běžel jsem do stájí. Cestou mě ale zastavila matka.

,,Adriene, počkej!"

Zastavil jsem se a otočil se na ni.

,,Co potřebuješ?"

,,Kdy už si najdeš dívku svého života?" ,,Pokud to půjde takhle dále, tak si žádnou nenajdeš", a naštvaně se na mě podívala.

,,Mami...", povzdechl jsem si. ,,Už jsem ti to říkal několikrát, čekám na tu pravou"

,,A můžeš mi laskavě říct, kdy ji najdeš?" ,,Čas se kvůli tobě nezastaví...", povzdechla si naopak ona.

,,Omluv mě, ale teď už musím jít" ,,Popovídáme si jindy", a znovu jsem se rozběhl ke stájím. Byl jsem i celkem rád, že jsem teď nemusel být s matkou. Někdy je fakt dotěrná...

Za chvilku jsem konečně dorazil na určené místo, kde jsme se měli s otcem setkat. On tam už na mě čekal, což jsem tušil, protože mě matka celkem dost zdržela.

,,Už jsem si myslel, že nechceš vidět svůj dárek", zasmál se otec, když jsem k němu přiběhl.

,,Promiň, ale matka mi zase vyčítala, že si nehledám manželku"

,,To je celá ona", a znovu se zasmál.

,,To teda jo", uchechtl jsem se. ,,No a kde je ten dárek?"

,,Hned k němu pojedeme" ,,Nasedni na koně", přikázal mi a začal nasedat na svého lískooříškového hřebce. Já nasedl na svou bílou klisnu a mohly jsme vyrazit.

,,A kam to vůbec jedeme?", zeptal jsem se ho při jízdě.

,,Uvidíš, prostě za mnou jeď"

Přikývl jsem i když mě nejspíš neviděl a dál jel za ním. Za chvilku jsme zastavily u přístavu. Oba dva jsme slezly z koní a já se na něho nechápavě podíval.

,,Co tady děláme?"

,,Uvidíš, pojď", pokynul rukou a já za ním dál šel. 

Došli jsme k obří lodi, která se nejspíš chystala na plavbu.

,,Pořád to nechápu otče"

,,Tak aby jsi pochopil, všechno nejlepší", a usmál se na mě. Pořád jsem se na něho nechápavě díval a teprve pak mi to došlo. On mi dává k narozeninám loď! Já mám vlastní loď!

,,Ach otče, děkuju, děkuju, děkuju!", a silně jsem ho začal objímat.

,,To jsem rád, že se ti dárek líbí, ale umačkáš mě k smrti!", zasmál se. Odtrhl jsem se od něho a taky se zasmál.

,,A kdy chceš vyrazit na první plavbu?"

,,Hned zítra!", vykřikl jsem radostně.

,,Sice je to moc brzo, ale je to tvé rozhodnutí" ,,A teď už pojď, matka na nás čeká". A jak řekl, tak jsme i udělaly.

---U oběda---

,,No to snad nemyslíte vážně!", křičela matka tak nahlas, že ji bylo slyšet snad v celém hradě.

,,A co zas proti tomu máš?", řekl naštvaně otec.

,,Všechno!" ,,Tvůj syn s tebou jede na plavbu místo toho, aby hledal princeznu vhodnou pro něj!"

,,A dost!", bouchl jsem naštvaně do stolu, čímž jsem si vysloužil upřený zrak všech v místnosti.

,,Pochop matko, že já na tu plavbu jedu, ať chceš, nebo ne a kdy se já ožením, je snad moje věc!"

Nad mou větou si naštvaně odfrkla a odešla.

,,Někdy mě fakt štve", uchechtnul se otec. 

,,To mě taky", zasmál jsem. ,,Vezmu si jídlo na pokoj a začnu už pomalu balit"

,,Dobře, pořádně se vyspi na zítřek" ,,Vyrážíme brzo", řekl mi a dojídal svůj steak. Otec miluje steky a já taky. Jsme steakožrouti...

,,Dobře", odpověděl jsem mu, popadl svůj talíř s jídlem a odešel do své komnaty.

Dobalil jsem pozdě večer a proto jsem šel radši hned spát...

Aloha!,

doufám, že se vám líbila první kapitola nového příběhu :).

Kapitoly se budu snažit vydávat, co nejčastěji, ale nic vám nemohu zaručit :'D.

Hlasy a komentáře potěší ;)

Toť vše :3

Marinette740