Little Mermaid |Pozastaveno|

Plavba - 1.den

Z pohledu Adriena:

Dobalil jsem pozdě večer a proto jsem šel radši hned spát...

---Ráno---

Hned, jak jsem se probudil, popadl jsem kufry, převlékl se a rychle šel na snídani do obří hodovací síně. Tam už samozřejmě seděla moje matka. Spokojeně pila ze svého šálku, ale když mě zahlédla změnila svůj výraz na rozzlobený.

,,Dobré ráno matko", řekl jsem jí a nasadil svůj úsměv.

Ta mě stejně ignorovala... 

Zajímavé bylo, že když přišel otec, nasadila svůj falešný úsměv a sladkým tónem ho pozdravila.

,,Dobré ráno drahý"

,,Opravdu dobré ráno" ,,Je ideální počasí na odstartování plavby", odpověděl jí otec, ale když řekl slovo ,,plavba", zkřivil se jí ten její falešný obličej.

,,Stejně si myslím, že ta vaše plavba není dobrý nápad", řekla nám naštvaným tónem, podívala se na nás výrazem plným opovržení a odešla.

,,Ta má zase náladu...", uchechtl se otec.

,,To teda jo", zasmál jsem se a dojedl zbytek své snídaně.

,,Adriene, až si naložíš své věci na vůz, tak mi přijď pomoct naložit taky jídlo a pití", mluvil na mě s plnou pusou jídla, až mu skoro nešlo rozumět.

,,Dobře otče", a s těmito slovy jsem odešel.

---Po 2 hodinách--

,,Konečně je tu všechno", řekl udýchaně otec.

,,Tak to bychom mohli už jet, ne?, zeptal jsem se ho nedočkavě.

,,Asi ano", odpověděl mi a neustále se díval do jednoho z oken.
Nechápal jsem, proč se tam furt dívá. Když jsem se tam podíval, pochopil jsem.
U okna stála matka a nevypadala moc nadšeně...
No, dále jsem to neřešil, protože jsem musel s otcem už nastoupit do kočáru a jet k přístavu.

--U přístavu--

,,Nastupovat všichni!", řval na celé pobřeží muž z mé a otcovy posádky. To znamenalo jediné- budeme už vyplouvat. Napětí mi kolovalo v krvi. Tak moc jsem se těšil. 

Když jsem viděl, jak už naše loď odplouvá, myslel jsem si, že se zblázním radostí.
Rychle jsem přiběhl za otcem.

,,Už jsme vypluly!" ,,No, chápeš to?!" ,,Doopravdy jsme vypluly!", křičel jsem na něho tak moc, že si zacpával uši, zatím co já jsem přetékal štěstím.

,,Ano, já vím, že jsme vypluly, ale nemusíš to tu na mě pořvávat", a začal se smát.

,,Promiň", zasmál jsem se.

,,Pojď, půjdeme si zahrát šachy" ,,Mezitím se tu o to postará posádka", řekl mi otec a zavedl mě do jeho pokoje v podpalubí.

---Po 1 hodině a 30 minutách--- 

Hrály jsme šachy, když vtom do pokoje doslova jeden z posádky vtrhl.

,,Pánové, to musíte vidět...", a odešel nejspíš zpátky.

Nechápavě jsme se s otcem na sebe podívaly a rychle vyběhly za členem posádky.

Když jsme to spatřily, nemohly jsme oba dva uvěřit svým očím. 

,,Tak přece jen existují", řekl po chvilce otec.

Aloha!,

dneska trošku kratší kapitolka, ale jen proto, že jsem to chtěla zakončit takhle :D.

Jinak za 2 dny vyjde zase dlouhá kapitola, takže se těšte ;).

Hlasy a komentáře potěší :).

Toť vše

Marinette740