Vzpomínky na minulost

1K 50 1
                                    

Chci moc poděkovat skirinka za úžasné covery

pohled Akiko

Právě se vracím do své vesnice. Dnes jsem byla v lese. Dnes mám šesté narozeniny, takže je lepší být v lese, kde mě lidé  nenajdou. 

Zrovna jsem uslyšela strašlivé rány, rychle jsem se rozeběhla na opačnou stranu, kde jsem je slyšela. Uplynulo asi deset sekund, a já uslyším strašní křik. Mám velký strach, jenže znenadání se mé tělo obrátí a jako by mě vůbec neposlouchalo, šlo velkou rychlostí, tam odkud křik vycházel. Nechápala jsem to nechtěla jsem tam, ale jako bych tam musela.

Když jsem uviděla bránu vesnice, zděsila jsem se. Všude byla mrtvá těla mého klanu, bylo to hrozné, i když mě nenáviděli, stejně se mi chtělo breč a rychle utéct, ale mé tělo jako by se hýbalo samo. Má rodina mě neměla moc ráda, ale je to pořád má rodina.
Tohle je přesně můj život. Malá dívka, kterou nikdo nemá rád, a lidé se bojí být v její blízkosti.

Vejdu do domu. Uvidím těla mé rodiny, která se válí po zemi....

„Mami! Tati! Bráško!!? Mé vykulené oči pohlédly na těla mé "rodiny". Nemohla jsem dýchat, přes slzy jsem neviděla a mé malé srdíčko bušilo jako splašené.

,,Už víš, proč tě všichni tak nenávidí?" Uslyšela jsem odporný hlas. Nemohla jsem se pohnout. Strach... Měla jsem strach.

,,Kdo jsi? Proč jsou všude mrtvá těla?" vykoktala jsem snažící se probudit. Tohle nesměla být pravda.

,,Jsem Uchiha Madara. Myslím, že na tuto otázku odpověď znáš " řekl.

" Nevěděla jsem, co tím myslí, ale mé tělo se třáslo a hlava nedokázala myslet.

„ Má rodina PROČ?" zlomil se mi hlas, když jsem se podívala do mrtvých očí mojí maminky.

„ To se dozvíš, až nastane pravý čas " řekl a políbil mě na čelo, nemohla jsem se hýbat rozklepala se mi kolena.

,,Překvapilo mě, že byli tak slabí " odporně se zasmál. Nechápala jsem to, proč je zabil a proč mi to říká. Bála jsem se. Bála jsem se tak moc že jsem spadla na kolena a chytla si hlavu. Pořád si opakovala že je to zlí sen, že až se probudím zase to bude jako dřív. Muž mezitím zmizel v hustém dýmu.

Po dlouhé době jsem se zvedla ze země, kde ležela mrtvá těla. Nechtěla jsem se na ně koukat, nechtěla jsem si připustit, že tu nejsou. Protože ať už se ke mně chovali jakkoli, stála jsem jim za to, aby se na mě zlobili.  

AHOJ DOUFÁM ŽE SE VÁM ZAČÁTEK LÍBIL.

NA OBRÁZKU JE MADARA.

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY.

Kukatt se loučí :3

Akiko  (naruto)Kde žijí příběhy. Začni objevovat