Přátelství

2. Trapas, trapas, trapas

Magic to díky bohu ponechala bez komentáře. S pochybovačným výrazem v tváři přenesla kouzlo na menší kufr v mé tlamě a s celkem hlasitým mlasknutím mi ho vytáhla.
U sladké Celestie to byl zvuk. Zakryla jsem si od studu zarudlý čeníš a trapně se zasmála.
Moje nová modrá kamarádka na mě chvilku koukala, ale pak zakroutila s širokým zazubením hlavou a rozklusala se .. po cestičce.
To vážně? Ona je tam cesta?
Zaprasené kopýtko na čumáku jsem přesunula před obličej a další vlna červeně tvořena studem je tady...
Cesta... v mojí hlavě právě proběhl parádní facehoof.

Pak jsem se podívala před sebe a dala se do rychlého klusu. Nějak jsem zapomněla bežet za ní.
Kapuce mě pod prudkým tempem mlátila do krku, ale doběhla jsem jí.. a možná jsem ani nemusela. Nebyla moc zdatný běžec. I když.. možná je to tím, že vláčela dva kufry. Sice kouzlem, ale věřte mi, je to těžší než se zdá.
,,Nemám ten menší přecejen vzít?"
Zakroutila odmítavě hlavou ,,Zvládám to, jsem přece... hmmhm... nejlepší studentka"
Neříkala to s úplným nadšením a hlavně...
,,Umm, asi jsem ti moc nerozuměla.. co bylo před tou studentkou?"
,,Mhemhe"
,,Eeee...cože?"
,,ČTVRTÁ!" štěkla a uraženě se zaksichtila.
,,Ale vždyť to je nadjednorožčí výkon!" uchváceně, avšak nechápavě jsem ji sledovala. Ona se tak nadšeně netvářila.
,,Jsem čtvrtá.. ČTVRTÁ! Chci být lepší! Nejlepší!" stále klusala, ale rychleji. Poník by neřekl, co s vámi udělají nervy.
,,A kdo je před tebou?"

Zastavila se. Bylo to tak náhlé, že jsem jí málem sejmula, což by s mou velikostí nebylo úplně dobré.
Otočila se na mě a oba kufry nechala spadnout na zem.
,,Kdo je předemnou?" zúžili se jí oči... ta holka mě fakt začíná děsit. Hlasitě jsem polkla a ona zase pokračovala.
,,KDO? No přeci na prvním místě naše milovaná princezna Twilight Sparkle!" když říkala její jméno, udělala takovou.. znechucenou grimasu a naznačila křídla. ,,Na druhém místě máme Sunset Shimer!" další grimasa podpořena ironickým hlasem a naznačovala u toho vlnu kterou má Sunset v hřívě. ,,A na našem konečném třetím místě je dokonalá Moon Dancer, woohoo!" tentokrát náznak toho vtipného culíčku co Moon nosí a brýlí. ,,No... a pak jsem já, yeey" nezněla příliš nadšeně, spíš naštvaně až znuděně.
Dívala se někam do pryč a pak se podívala na mě. Semknula rty a sklopila ouška.

,,Udělala jsem to zase, že jo" posadila se a svěsila kopýtky před sebe.
,,Nom.. nevím, asi ano" naklonila jsem hlavu ke straně.
Magic hlavu pro změnu sklonila: ,,Promiň..."
,,To je v pohodě" no, furt mě to krapet děsilo, ale co už. S soucitným výrazem jsem šla ke kufrům a chtěla ten velký vzít do tlamy.. ale ono to nešlo. Ty kráso tak ten byl těžký.
,,Já to vemu" kolem kufru se objevila světle modrá záře a zavazadlo začalo levitovat.
Já jsem vzala do zubů ten menší: ,,Ale tentokvát bevu ten menschý já" procedila jsem skrze rukojeť kufříku.
Malá jednorožka se smutným úsměvem kývla a klusaly jsme dál. Za chvíli se před námi vyloupl kraj města a s ním i poměrně velká budova s dalekohledem koukajícím ze střechy.
Přemýšlela jsem, jestli si něco takového může dovolit, ale vzhledem k tomu, že si to štrádovala přímo k té budově, tak asi ano.
,,Fíha" obdivně jsem si ten "barák" prohlížela.
Magic položila kufr na zem a mě z tlamy vytáhla ten menší. Protožte jsem se dívala nahoru , vůbec jsem nečekala, že mi kufr z tlamči vyndá. Zase to hlasitě mlasklo.
Magic chvilku dělala že nic, ale pomalu se jí nafukovali tváře. Pak přešla v hlasitý smích.
Mně to přišlo krapet trapné, ale když se směje ona... začala jsem se smát též.
,,Taky si to viděla?" zeptala se mě během smíchu a flákla mě skoro do ramene, ach ta výška.


Ale moment... můj smích tak nějak uvadal. Ona se nesměje mě. S trapným pochechtáváním jsem se otočila.