Tento příběh vypráví o dívce jménem Molly které je 17 let. Žije obyčejný život jako všichni ostatní. Chodí na střední školu a miluje plavání.
Než zjistí, že pochází z jiné planety a ovládá nadpřirozené schopnosti celý její život se změní a teď boj...
,,Jak to vždycky začíná?" ,,Už vím, bylo nebylo roku 1998. Já s tátou jsme byli šťastný pár. Den před Vánocemi jsme šli do luxusní restaurace na kraji města na oběd. Dali jsme si nejdražší víno, co měli a v tu chvíli mě táta požádal o ruku. Bylo to překrásné. Objednali jsme si lososa, pořádně se najedli a šli domů do postele. Noc byla rušná. Nemohla jsem usnout, venku byl hrozný hluk, bála jsem se podívat z okna, tak jsem se pokoušela usnout. Když se mi konečně podařilo usnout zdál se mi hrozný sen. Byla tam spousta krve a také lidé, co uměli kouzlit. Všichni bojovali a ještě tam bylo miminko. Potom jsem se probudila a táta už měl nachystanou snídani. Od toho rána nás někdo sledoval. Po snídani jsme šli nakupovat do velkého nákupního centra. Doma jsme nachystali stromeček a večeři. Bylo 5 hodin a už byla tma. Podívala jsem se na hodiny a někdo zazvonil, otevřela jsem dveře a viděla se mihnout postavu v červeném plášti a na zemi před naším vchodem leželo dítě. Byla to holčička zabalená v peřince, tak jsem jí vzala dovnitř. Byl u ní vzkaz doteď ho máme schovaný. Počkej ukážu ti ho:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale to jsem odbočila. Potom co jsme ji vzali domů, položili jsme ji na sedačku a sedli si každý z jedné strany a přemýšleli. Rozhodli jsme se, že si tě necháme přes noc. Byla jsi moc hodné dítě. V noci jsi vůbec neplakala. Ráno jsme šli na policii, ale vůbec nám nepomohli. Takže jsme se rozhodli, že si tě necháme na 2 týdny a potom uvidíme jak dál.
O týden později jsem šla k doktorovi a zjistila, že nemůžu mít děti. Tehdy jsme se s tátou rozhodli, že si tě necháme a budeš Molly Smith. Nakoupili jsme všechny věci a oficiálně si tě adoptovali. Brali jsme tě jako vlastní. A rozhodli se, že ti to řekneme až se sama zeptáš.
Tak teď už všechno víš. Proto se nám vůbec nepodobáš." Chvíli jsem jen seděla a přemýšlela. Máma, teda vlastně Christiana, šla vařit večeři a Johny se vrátil k pracovnímu stolu. Zvedla jsem se ze sedačky a chystala se ze sklopenou hlavou odejít do pokoje, ale než jsem odešla máma zakřičela ,,za 5 minut přijď dolů popovídáme si u večeře." Sotva jsem vyšla schody a mohla jsem jít zase dolů na večeři. Převlékla jsem se z riflí. Vzala si moje oblíbené legíny a sešla zase pomalu ze schodů. Christiana s Johnym se soustředili na svoji práci. Sedla jsem si na sedačku a dívala se jak v krbu hoří oheň. Najednou jsem v ohni viděla tančící postavičky a v uších mi hrála veselá hudba. Na chvíli jsem na všechny problémy zapomněla. Usmívala jsem se, byla to zábava, ale potom mě Christiana vyrušila ,,čemu se směješ ?" a usmála se. Podívala jsem se do ohně. Chytila nevlastní mámu za ruku ,,podívej" stála s otevřenou pusou a za chvíli se začla taky usmívat. Johny se vytrhl ze svého přemýšlení. Pomalými kroky přišel za námi, sedl si na sedačku. Chytla jsem ho za ruku, měl stejnou reakci jako Christiana, po minutě jsem viděla, jak ti dva vedle mě začínají omdlívat a podívala jsem se na zem a pustila jejich ruce a šla nabrat večeři. Nevlastní rodiče se mezitím vzpamatovali a pomalu se postavili. Christin mi šla pomoct nabrat jídlo a John mezi tím nachystal příbory a prostírání. Potom jsme si všichni sedli ke stolu a Christna pod stolem kopla do Johna a on začal: ,,víš Molly to, že máš jistou sílu no prostě bys to neměla nikomu říct" Chvíli jsem se zamyslela, ,,máš pravdu nikomu to neřeknu." Oba se usmáli a začli jsme jíst. ,,Dobrou chuť" ,,Dobrou" Po večeři jsem byla unavená, ale rozhodla jsem se že si zahraji chvíli na klavír. Sedla jsem si a vymýšlela vlastní melodii, smutnou melodii. Rodiče seděli na sedačce a poslouchali mě. Hrála jsem až do deseti hodin. Šla jsem se osprchovat a šla jsem spát.
