Úsměvy smutných dětí

Adam

Bože, jak já ho nenávidím. Nenávidím, nenávidím, nenávidí, zní mi v hlave. S povzdechem se zvedám ze země a mířím do koupelny. Aspoň, že už odešel. Ožere se, pak se vrátí a vytuhne. Zadívám se na sebe do zrcadla. Dívá se na mě bledá tvář olemovaná vlasy dlouhými skoro na ramena. Pod okem mám docela slušný monokl a z natrhlého rtu mi teče krev. Umyju si obličej. Nic víc udělat nemůžu. Ten parchant si nezaslouží, abych ho kryl.

***

Ráno nejdu do školy. Nemůžou mě vidět s modřinami. Jak znám učitele, řešili by to a já bych skončil v děcáku. Neměl by mě mlátit do ksichtu, je to vidět. Převalím se na posteli a natáhnu se pro mobil. Jedna nová zpráva, od Marigold.

M: Adame?

A: Mary?

M: neříkej mi Mary, víš jak to nesnáším .,.

A: v podstatě ti tak neříkám, ale píšu :-D to ti mám říkat zlatíčko? qwq

M: to zas neeeee xd já nevím...něco vymysli, stejně bys neměl ve škole používat mobil x3

A: no ty máš co říkat xd nejsem ve škole xD

M: jsi nemocný? :o

A: něco takového..

M: už zase? Měl bys to řešit...to není sranda. Jednou to přežene a bude po tobě.

A: je to můj táta...někde v hloubi duše mě má rád. Vím to. A k tomu, nechci do děcáku..

M: Adame...

A: Ty bys to taky měla řešit .,. Vyřeš si svoje problémy a pak raď ostatním .,. 

M: hele, já jsem v pohodě. 

A: jasně...jenom nejíš ;-)

M: polib mi, chtěla jsem ti pomoct. 

A: stop. Radši se uč. Napíšem si pak. Nechci se s tebou hádat. 

M: protože bys prohrál. Měj se, končí mi přestávka. 

A: nezapomeň napsat!

Zobrazeno 11:39

Povzdechnu si. Proč jsme tak daleko od sebe? Dal bych poslední prachy za to, aby tu se mnou byl kdokoliv z těch pěti...ale nejsou. Jsem sám.