Dívce jménem Kathrine Riwensnová se začnou dít zvláštní věci.. Ale co je nejdivnější, tyto divné věci se stávají od doby, kdy si Kathrine přečte u nich doma na půdě záhadnou knížku se jménem Infinity
Dnešek nebyl ničím zvláštní. Ráno jsem vstala, udělala hygienu, jela autobusem plných uřvaných děcek. V hlavě mi mihla myšlenka, kdy konečně dospějí. I řidič toho autobusu, pro mě hodně známí, si nad nimi kroutil hlavou. Jmenuje se Billy, jezdím sním už víc než tři čtvrtě roku. Už od začátku školního roku jsme si padli do oka. Vždy když jedu domů a nikdo tam není, tak si sednu do předu a povídáme si. Konečně zastaví a já ztrácím dalších sedm hodin svého života. Ale popravdě, koho to v tom ústavu baví? Opět kráčím tou hlučnou chodbou s mou obvyklou černou kapucí a se sluchátky v uších. Vnímám jen tu hudbu a na okolí kašlu, ostatně jako vždycky. Vejdu do třídy a sedám si na své obvyklé místo úplně vzadu u okna. Po první hodině kolem mě prochází ta barbína s jejím obvyklým opovrženým pohledem. Jako kdyby byla něco víc, ale ve skutečnosti se na samém dně společnosti. Ale teď mě překvapila. Obvykle mě nadává, nebo shazuje věci, nebo má "vtipné" poznámky ,, Hej ty! zase jdeš v tom pytli?„ A já myslela, že budu mít klid. Její otázku ignoruji a jdu dál. Jenže tentokrát si nedala říct, doběhla mě, chytla mě silně za ruku (no, silně.. tak jak to umí barbíny). Já se ji vytrhla a šla dál. Jesnže tentokrát tam nebyla sama. Její kluk fotbalista, mě přirazil ke skříňkám a začal na mě křičet co si to dovoluji ignorovat jeho sexy přítelkyni. Cítila jsem, jak mi jeho pevný stisk dělá na mém zápěstí modřinu. Už bylo dávno po hodině, takže nám nikdo neviděl. Začali se mi smát jak takový odpad jako já si dovoluje jí ignorovat. Jeho pevný stisk náhle povolil a já si říkala, že mi konečně dají pokoj, ale mýlila jsem se. Jen co mě pustil, tak mi ta barbína vrazila facku a její přítel mi dal ještě pořádný kopanec do břicha. Odešli a já si řekla, že dnes kašlu na školu a rychle jsem se rozběhla na autobusovou zastávku. Billy tam jako vždy stál a četl si noviny. Zbývalo nám ještě šest hodin, protože Billy tam vždycky čeká, až naše třída skončí. Poprosila jsem ho jestli by mě nevzal domů, samozřejmě se vyptával co se stalo, ale já ho pouze odbyla tím, že se mi o tom nechce mluvit. Tak naše jízda pokračovala v tichosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Otevřela jsem dveře domů a jako vždy tam nikdo nebyl. Tašku jsem flákla ani nevím kam. Potřebovala jsem být sama,a jediné co mě napadlo, bylo se schovat tam kam nesmím. A to na půdu. Mamka mi nikdy neřekla proč mám na půdu zakázáno. A mně se nahrnuli slzy. Sedla jsem si na nějaký starý koberec, ale nebylo to příliš pohodlné. A mě nebylo jasné proč. Šmátla jsem pod koberec rukou a nahmatala jsem něco tvrdého. Byla to strašně tlustá kniha s nápisem Infinity. Když jsem se na ní pořádně zadívala, měla na obalu takovou křižovanou hvězdu v kruhu. To víte, moje zvědavou se nedá utišit, a knihu jsem otevřela. Jakmile jsem to ale udělala, kniha začala zářit a mě začalo brnět celé mé tělo. Příšerně mě třeštila hlava.Jakoby se mi do těla něco vrátilo. Něco, co nedokážu vysvětlit, ale vím, že to není normální. Když jsem se rozhlédla, půda se začala třást. A mě v hlavě mihla myšlenka. Co se to proboha děje.
Ahoj lidi, doufám, že se vám kapitola líbila. Omlouvám se za chyby.
