Chvíli na sebe beze slova zíráme jeden na druhého a jediné co tohle ticho přerušuje je můj zrychlený dech.
„Co uděláš?" vyzvu ho, aby dokončil větu.
Daniel se na moment zamyslí a popojde ke mě blíž. Automaticky ucouvnu a upustím tílko, které držím v ruce na zem.
„Budu.." polkne. „Budu tě muset zastavit."
Zasměju se. „Ne. To fakt nemusíš." řeknu se smíchem. Nakloním hlavu na stranu a upřeně se na Daniela podívám.
„Ale jo." řekne a najednou je u mě. Jeho rty se dotknou mých a mě dochází že se líbáme. Usměju se do polibku a ten stále trvále. Ze vteřiny na vteřinu se něco stane. Daniel zpanikaří.
Vyběhne z pokoje a já za ním. Rozhlídnu se po chodbě a seběhnu dolů po schodech. Slyším jen bouchnutí dveří. Rozeběhnu se k nim ale zastaví mě stisk paže. Sarah mě drží za ruku a přitáhne si mě do náruče. Drží mě pevně, tak jako to kdysi dělala máma a já se při vzpomínce na ni rozzvlykám. Slzy se přidají až když si sedneme na pohovku a já si vzpomenu co se stalo. Jenže co se vlastně stalo?
Co jsem udělala?
Proč Daniel zpanikařil?
Něco je špatně? Jasně. Jasně že je něco špatně Rose. Ty jsi špatná. Ty. Ty můžeš za to že od tebe Daniel utíká a není to poprvé ani naposledy.
ČTEŠ
LOVE. Sporadicaly plane
RomanceLÁSKA. Místy letadlo. Že je láska naivní? A co teprve když se opravdu zamilujete! Co potom? Dva lidi svedla náhoda a osud dohromady. Nebo to nebyly tyto dva úkazy? Nemá v tom prsty někdo jiný? Co si počít? ČÍST
