LOVE. Sporadicaly plane

16. Kapitola

„Kam to mám dát?" zeptala jsem se Sarah když jsem věšela venku za domem, v olivovém háji, lampiony.
Kamarádi Sar přinesli stoly a gril. Joey na mě házel pořád očko. Usmála jsem se. Byl fakt roztomilej. Ty jeho oči a tělo. Bože.
Sarah ukázala na stromy a já vylezla na žebřík a rozprostírala jsem lampiony.
Začalo se stmívat, což je v Cambeře tak kolem desáté večer. Usmála jsem se a pomalu slézala ze žebříku.
Na jednom schodu nechala Sarah pentli, já po ni uklouzla a pak tma.

„Byla to moje chyba." slyšela jsem říkat Sar. „Neměla jsem tam nechávat ten kousek pentle."

„To nic. Přines led, aby se jí neudělala boule." tenhle hlas mi byl taky povědomý. Ne tolik ale znala jsem ho. Otevřela jsem oči a nademnou se skláněl Joey. Zamrkala jsem. Usmál se a odhalil svoje krásné bílé zuby. Taky jsem se usmála a vzápětí bolestivě vykřikla, protože jsem se snažila posadit a příšerně mě třeštila hlava.

„Chceš pomoct vstát? Chvilinku vydrž, Sarah ti přinese led."

Kývnula jsem a Joey mi pomohl si sednout. Vděčně jsem se usmála. „Bude aspoň ten led s rumem, colou a limetkou?"

Joey se zasmál a pak si sedl naproti mě do křesla. „Zvládneš to tady?"

„Jasně že jo!" ozvalo se z kuchyně. Sar donesla led a dala mi ho na zátylek. „Určitě už někdo přišel, byl by jsi tak hodnej a dovedl by jsi je do olisadu?"

Zasmála jsem se. „Olisadu?"

„Olivovej sad, háj. Řikej tomu jak chceš." řekl Joey a odcházel ke dveřím. „Až přijdete, budu na tebe dávat pozor Rose!"

Zasmála jsem se a Joey odešel. Sarah si sedla vedle mě a usmála se.

„Ne. Nesměj se takhle."

„Jak?" dělala hloupou a znovu se usmála.

„Takhle!" ukázala jsem na ni. „Přesně takhle se směješ když máš ty tvoje předtuchy."

„Vize. A ano. Ty a Joey. Bože je nádhernej."

Usmála jsem se. Pomalu jsem vstala z gauče. Šly jsme bez jediného slova až do olisadu.

„Wow." Vydechla jsem. Tolik lidí jsem neviděla. Teda jo, ale sešli se během tří hodin. To je neskutečný.

„Jo. Přesně." řekla Sar vedle mě a kladla mi na srdce. „Seznamuj se Rose. Všichni tyhle lidi jsou fakt dobrý."

Přikývla jsem a očima hledala jen toho jednoho hodného. I když asi zmateného. Daniela. Nikde jsem ho neviděla, ale proti mně se vynořil Joey s jeho úsměvem a ten můj tak nějak zmizel.

„Konečně jsem tě našel. Tak co? Namíchám ti ten drink nebo..?"
Odmlčel se a díval se jak se rozhlížím po lidech.
„Někoho hledáš?"

„Amm." vytrhl mě ze zkoumání hezkých mužů co se podobají Danielovi a zaměřila jsem se na Joeyho. „Ne. Vlastně ne. Ten drink si dám ráda, ale jen když ho namíchám já."

Joey se zasmál a dodal. „Bude mi ctí."