Pohled Bely
Byla jsem u Dominika v nemocnici každý den. Byl v umělém spánku. I když jsem mu teď nemohla říct jak mě to mrzí tak jsem mohla být aspoň u něj a čekat na to až se probere. Thomas býval v nemocnici se mnou, ale nemohl tam být moc často.
Už to trvalo 3 týdny. 3 hrozně dlouhé týdny. Byla jsem zoufalá, ale nepřestala jsem věřit, že se probere.
Hodiny na mém mobilu ukazovaly 21:39. Chytla jsem Dominikovu ruku a pevně jí stiskla. ,,Dominiku prosím tě prober se už. Omlouvám se ti. Za všechno se ti omlouvám..." Začala jsem brečet. Podívala jsem se z okna na nemocniční park osvětlený lampami a stále držela Dominikovu ruku. Ucítila jsem v mé ruce pohyb. Dominik se pohnul. Rychle jsem se na něj podívala. Otevíral oči. ,,Dominiku!" Objala jsem ho a on mi objetí oplatil. ,,Moc mě to mrzí." Zašeptala jsem mu do ucha. ,,Belo to mě to mrzí. Jsem blbec. Měl jsem se k tobě chovat líp.." Chtěl ještě něco říct, ale já jsem ho umlčela polibkem. ,,A co Thomas?" ,,Pochopí to.. Aspoň doufám."
Pohled Thomase
,,Belo, ale já tě miluju! To si mám taky podřezat žíly aby jsi zase byla se mnou?" Řval jsem na ní a ona se jen smutně dívala do země. ,,Thomasi poslouchej mě.." ,,Ne ty mě poslouchej Belo! Já jsem ti teď dělal 3 týdny poskoka aby jsi mohla být s ním! Myslel jsem si, že mě miluješ a on je jen kamarád, kterýmu chceš pomoct. Nejspíš jsem se v tobě zmílil.." ,,Thome.." ,,Sbohem Belo."
-anetik1
ČTEŠ
Trápení a láska✔
RomanceTento příběh je o dívce jménem Izabela, které je 14 let. Má dlouhé blond vlasy a modré oči. Chodí na základní školu do 8 třídy a nemá to tam moc lehké. Kluci jí šikanují a holky se s ní nebaví. Izabela se z toho pomalu hroutí a bojí se to říct svým...
