Love me

Hi guys:) Tohle je můj první příběh, tak buďte schovívaví. Prosím komenty, co si o mém příběhu a psaní myslíte. Potřebuju vědět jestli mám psát dál nebo se na to vykašlat. Belibers foreva♥♥ Díky:)  -Angee:)

"Já tě tak nenávidim, víš to?" zasupěla jsem, když mě Emma tlačila do třídy.

"Ano vím, ale zároň mě strašně zbožňuješ!" řekla pyšně a posledním strknutím mě pošoupla na práh.

"Já to myslim vážně nechci tam jít!" smála jsem se zoufale.

"Ale jdeš tam."

Vešli jsme dovnitř. Všechna normální místa byla už obsazená. Rozhlédla jsem se kolem a zaregistrovala poslední volnou lavici. Chytla jsem Emmu za ruku a táhla jí tam. Těžce jsem se posadila a rozložila věci na matiku. "Smartová!" zaslechla jsem za sebou známí hlas. "Walker?" Otočila jsem se. Stál tam. Jak moc mi celé prázniny chyběl. Jeho tmavé vlasy a stejné oči. Podlomila se mi kolena. Rychlím krokem jsem k němu přišla a padla mu kolem krku. Zabořila jsem obličej do jeho ramene. 

"No hlavně se nám tu nerozbreč." zasmál se. Dan byl můj nejlepší kamarád už dlouhá léta. A asi by to tak bylo dál, ale...to by se nesměla slečna 'Smartová' zamilovat, co? Byla jsem hloupá, a teď za to platím.

"Ále, dobře víme, kdo z nás dvou je slečinka." zasmála jsem se. Šťouch mě do břicha a já couvla. Chtěla jsem utíkat, ale obmotal ruce o kolo mého pasu a přitáhl si mě blíž. Smál se při tom a já tak nějak doufala, že mu to dojde. Najednou se mu v očích zalesklo. 

"Chybělas mi, víš to?"

"Ty mě taky." usmála jsem se.

Rukou mi zajel do vlasů. 

"Emmm, já vás nechci rušit, ale už zvonilo. Je hodina." ozvala se za námi Emma. Měla jsem chuť jí přetáhnout po hlavě pánví. Copak jí to nedošlo? Dan ustoupil a nervózně se vrátil do své lavice.

Sedla jsem si na svoje místo a naklonila se k Emmě. "Tak ti pěkně děkuju." procedila jsem mezi zubi. "Když už mu to konečně řekneš?" zeptala se uraženě, jak by mi říkala no promiň, ale moje chyba to nebyla. Do třídy vešla učitelka a začala se svým výkladem.

Konečně se ozval ten osvobozující zvuk- zvonění. Zvedla jsem se, nastrkala věci do batoku a vydala se domů. Prošla jsem přes školní parkoviště a pokračovala doleva. Cesta byla příjemná. Pofukoval lehký větřík. V horkých dnech, jako byl dnešek, je to dokonce to nejpříjemější co může být. Došla jsem k našemu domu. Rukou jsem zajela do kapsy a vytáhla klíče. 

"Jsem doma!" rozeznělo se domeme.

"V kuchyni." 

Vešla jsem do obýváku, kde se linula vůně svíčkové.

"Tati? Ty vaříš?" zeptala jsem se ohromeně.

"Jop. Divíš se snad?"

"Ne." řekla jsem s ironii v hlase.

"A máma je kde?"

Zakýval hlavou ze strany na stranu a pak se smutně zahleděl do pánve. Rukou jsem ho chytla za rameno a lípla mu pusu na tvář.

"Jdu nahoru."

Vyběhla jsem nahoru po schodech. Můj pokoj je hned vedle schodiště. Velká postel, stůl a můj šatník. Nevím, co bych bez něj dělala. Mamka moc často domů nejezdí, tak mám její věci nastarost. Mamka nemá moc dobrý styl a tak jí nakupuje kamarádka. Kdybych jí potkala, myslim, že jí dám pusu.