Lesní Láska <3

první setkání

Mioki... Mio... Neko 16 let
Jeho rodiče zabili lidé když mu bylo 8 let. Od té doby žije jen se svojí patronkou Luna. Má schopnost léčit a nemůže vykrvácet díky tomu že se mu rychle obnovuje krev.

Luna...hvězdná liška patronka umí mluvit a má uklidňující moc.

Sakura..upír 142 let vypadá na 17
Opustil rodinu a odstěhoval se do domu hluboko v lese.Má patrona Ren tříocasá kočka. Umí ovládat rostliny a mluvit se zvířaty.

Ren tříocasá kočka. Zdatný v lovu dorozumívání s lidmi pomocí myšlenek.
______________________________
V lesích žije spousta různých tvorů.Např: vlkodlaci,nimfi,elfové,skřítci,ale nejmírumilovnější z nich jsou Neko. Člověk s kočičími oušky a ocáskem. Mají různé schopnosti ale také kočičí instinkty. Žijí v lesích loví menší zvířata jelikož oni sami jsou menšího vzrůstu. Jedí lesní plody pijí vodu ze studánek nebo šťávu z různého ovoce. Lidem se vyhýbají co to jen jde mají z ních strach. Lidé neko chytají a využívají k vlastním věcem a pak je zabíjejí. Díky tomu něko skoro vyhynuli. Na světě jich zbývá už jen pár. Pár roztomilích kočičích lidí.

Procházel jsem se po lese. Moje malá postava nebyla ani tak nápadná .Byl jsem asi 148cm vysoký s delšími světlými vlasy. Moje ouška byla bílá jako sníh a stejně tak i ocásek co vykukoval spod oblečení.
Byl jsem sám. Rodiče mi zabili lidé když mi bylo osm a od té doby jsem žil jen se svým patronem. Byla to Modrá liška s opravdu dlouhým ocáskem. Vypadala jako by patřila na noční Oblohu jakoby byla součástí hvězd. Taky proto sem jí říkal Luna.
Nikoho jiného jsem neměl jen jí. Les byl můj domov a moje útočiště mohl jsem se tu schovávat před lidmi. Nechtěl jsem skončit jako rodiče. Vždycky mně před lidmi varovali ale já neposlouchal a teď dobře vím jací jsou. Zlí a nemilosrdní. Tak moc jsem se jich bál.
Jednoho dne jsem se procházel po lese jen tak chtěl jsem se projít sám. Luna byla zase bůh ví kde a tak jsem se mohl v klidu nikým nerušený procházet a užívat si přírodu.
Vůbec jsem si nevšiml že mně někdo z povzdálí pozoroval. Můj čich i sluch byli sice výborně vyvinuté,ale teď jsem nic necítil.Všímal jsem si jen krásných květin a sem tam sem si utrhl lesní plod jako třeba malinu nebo jahůdku.
Mezitím se můj pozorovatel pomalu přibližoval nevím jak to dělal,ale já o něm stále nevěděl. Nakonec udělal jednu chybu. Stoupl si po větru. Ucítil jsem jeho pach. Zastavil jsem se a začal sem se rozhlížet kolem ,ale nikoho jsem neviděl. Z místa kde jsem ho cítil už žádný pach nešel .Zase se přemístil jinam. Nervózně jsem se rozhlížel kolem. Ouška jsem sklopil jak jsem se bál. Nevěděl sem kdo nebo co to bylo .
Schovával se za stromem a pozoroval malého ušáčka tak nějak ho strašně zajímal. Nikdy neviděl nikoho jako jsem byl já. Nebyli jsme tak známá rasa aby nás všichni znali. Přemýšlel co je maličký zač. Ja jsem se rozhlížel,ale nikoho jsem kolem neviděl a ani necítil nebyl sem tak bystrý abych rozeznával všechny pachy lesa. Usoudil jsem že to asi bylo z velké dálky,a tak jsem se uklidnil. Vztyčil sem ouška a otočil se k odchodu. On se zatím přiblížil že byl jen pár metrů ode mně. Uslyšel jsem praskání větví a prudce jsem se otočil. Uviděl sem nějakého kluka. Hnědé vlasy na ramena. Vysoký přibližně 163 centimetrů. Hnědé oči co na mně hleděli. Koukal jsem na něj vyděšeným pohledem. On ke mne přišel blíž,ale já začal couvat. Bál jsem se strašně moc. Nečekal sem na nic a rychle jsem se rozběhl pryč. Zastavil sem se až u jeskyňky daleko od toho místa. V té jeskyňce sem se vždycky schovával .Bylo to něco jako můj domov dá se říct. Bylo tam jezírko a kolem plno stromů. Tady v lese jsem se narodil a tak jsem to tu znal nazpaměť. Chvíli sem se koukal jestli náhodou za mnou nešel,ale nešel díky bohu. Došel sem si k jezírku a za díval se do něj. Měl sem hlad dlouho sem nic nejedl. V bříšku mi hodně kručelo a já to už nemohl ignorovat. Ten kluk mi taky vrtal hlavou. Byl sem strašně zvědavá dušička. A člověka sem viděl poprvé za života. Otočil sem sesmňěrem k místu kde bylo spousta lesních plodů a tak blízko místa kde sem ho viděl. Pomalu sem tam došel a rozhlížel se kolem už tam nebyl. Zatim se vydal směrem domu bydlel kousek od toho místa dál od lidí.Uslyšel však jak se někdo blížil ne schoval se neměl proč. Ucítil sem pach úplně stejný jako ten co vydával ten kluk,byl někde poblíž.Rozhlédl sem se a uviděl ho mezi stromy. Věděl že ho někdo pozoruje a tak se rozhodl i přes jeho dobrý zrak nikoho neviděl. Schoval se se za strom a pozoroval ho. Nevypadal nijak nebezpečně tedy aspoň mně tak nepřipadal. Dal sem ho pozoroval a jakmile se dal do pohybu šel sem za ním,ale schovával sem se tak aby mně neviděl. Šel až do doby než došel k nějakému domku dál v lese. Až tam se zastavil .Vytáhl klíče z kapsi a odemknul dveře a vešel stratil se mi z dohledu a tím moje sledování skončilo. Moc dobře věděl že ho někdo pozoruje a dokonce asi věděl kdo. Koukal se z okna a zahlédl mě. Já si toho taky všimnul hleděl sem do okna a viděl jak na mně koukal. Za chvíli sem se stratil mezi stromy. Cestou do jeskyně sem si nazbýral lesní plody jahody,borůvky,ostružiny a maliny. Došel sem k jeskyni a všechno sem to položil do misky co sem tam měl .
Umil sem to v jezírku a začal to jíst. Ovoce mi chutnalo opravdu hodně a tak mi to k jídlu stačilo. Bylo už pozdě a začalo se stmívat. Miloval sem noc,byl sem napůl kočka a tak noční tvor. Začali vylézat zvířata co přes den nebyla skoro vidět a tohle byl můj čas. Šel sem do lesa a vylezl na první strom se širšími větvemi. Pohyboval sem se tiše a rychle ze stromu na strom. Pozoroval sem život tady v lese. Nic mi nedělalo starosti,až nato že mi v hlavě ležel ten kluk. Po chvíli váhání sem se vydal po stromech směrem k tomu domu.