Lesní Láska <3

Mám mu věřit?

Šel jsem lesem ...pomalu ale jistě jsem se přibližoval k jeho domu...je to zvláštní pocit na jednu stranu se ho bojím ale na tu druhou ho chci zase vidět.
Vylezl jsem na strom a rozhlédl jsem se kolem ..jeho dům byl ...uprostřed lesa ...bylo to klidné místo...
Schoval jsem se kousek od tamtud do křoví.
Viděl jsem na jeho dům ale ..byl jsem si jistý že on nevidí mě tedy...ehm....doufám.
Pomalu se už stmívalo a u něj se svítilo...byl vidět jak tam chodí sem a tam..ne doslova samozřejmě něco tam dělal a mě docela zajímalo co.
Vydal jsem se pomalu k oknu..nebylo tak vysoko takže jsem se mohl kouknout dovnitř ale ...on tam najednou nebyl...co? Kam šel? Přece tu byl..
Zamrkal jsem.Tohke bylo divné hodně divné..
,,Co tu děláš?" Ozvalo se za mnou a já jsem leknutím nadskočil a vyjekl...
Prudce jsem se otočil.
On.. stál za mnou.jak...jak dlouho tu stál?!
Couvl jsem ,,Neboj se ...Notak " usmál se mile a trochu couvl sám aby mě tak neděsil.
Koukal jsem na něj a nemohl jsem se chvíli ani hnout bál jsem se jen pohnout aby se mi něco nestalo.
,,Jsem ...Sakura...umíš mluvit?" Zeptal se me a ja jsem na něj jen koukal...jasné že umím mluvit!! Ale s tebou mluvit nebudu bůh ví co by si mi udělal.
Pomyslel jsem si v duchu a jen jsem začal pomalu couvat ale opravdu pomalu.
On se na mě koukal a vydechl.
Nevim jestli mu mám věřit...bojím se ho.
Mou důvěru si tak rychle nezíská.
,, Nemáš hlad?" Zeptal se mě a já jsem si stoupl normálně...hlad...měl jsem trochu hlad ..moc jsem toho nesnědl.Sahl jsem si na břicho on se usmál ,,Dám ti něco k jídlu ale ne utíkej ano?" Řekl já jsem si nakonec sedl do trávy..chce mě nakrmit ale ...co když mě chce omráčit? Uh...ne snad ne.

*Ahojky omlouvám se ze tak dlouho nebyla kapitola>< vůbec mě nic ne napadalo plus nástup na novou školu bylo toho hodně ale pokud se vám příběh líbí budu v psaní pokračovat 😄