Výchovný tábor

Část 4

Když usedl prach, stál před Emmou žlutý, starý autobus. Zvuk přijíždějícího vozu přilákal i Adama, Sofii i zástupkyni Ronovou. Dveře autobusu se otevřely... Líně začaly vystupovat znudění teenageři. Když jich vystoupilo asi patnáct, vyšla i mladá žena. Vůz se okamžitě otočil a odjel po dřevěném mostě. Děti se seřadily před zástupkyní. "Nuže vítám vás na našem výchovném táboře, kde napravujeme nenapravitelné. Jmenuji se Ronová a můžete mi říkat magistra zástupkyně ředitele Ronová..." Jediná reakce byla otočení asi patnácti párů očí v sloup... "No... Teď jsou vaši..." ,usmála se zástupkyně na naši trojici a zmizela v budově. "Takže ahoj, já se jmenuji Emma, tohle je Sofie a tohle Adam. A jak se jmenujete vy?" Místo odpovědi se děti sebraly a šli i s batohy na louku určenou pro stany. "Máte pravdu! Představíme se večer v klubovně..." ,zavolala za nimi Emma.
"Dobrý den..." ,ozvalo se za Emmou. Stála za ní ta žena která přijela s dětmi. "...jmenuji se Ivana a jsem psycholožka. Mám tu mít dohled nad dětmi. " Emma se jí též představila. Ivana vůbec nepůsobila jako nudná lékařka... Byla hubené nižší postavy, kterou ale vyvažovaly vysoké podpatky. Její dlouhé, rovné vlasy rámovaly sympatický obličej, na kterém měla usazené výrazné brýle. Ivana pokračovala: "Ministerstvo se obává, že by zde mohl být na studenty vytvářen tlak, který by mohl poškodit jejich správný vývoj..." Vedle hovořící ženy se náhle objevila Sofie: "Počkat, počkat! To je samozřejmě velice zajímavé, ale nás všechny teď zajímá jediná věc! Kde jste sakra koupila tak odpornou sukni?" Ivana jen šokovaně otevřela ústa. Než stačila něco říct, přiskočil Adam, který Sofii elegantně odstrčil stranou a sám se ujal slova. "Chtěla říci, že jsme velice polichoceni, že můžeme trávit čas s takovým profesionálem." Adam podal nové posile ruku a ta se odebrala do srubu.

"Kreténskej tábor..." ,zamumlala dívka přehrabující se v součastích svého stanu. Zuřivě se hrabala v kolících. Nemohla najít ten správný. Sakra! Švihla s nimi na zem. Jane byla vždycky jiná. Je tu mezi nějakými idioty jenom proto, že se párkrát ožrala, nebo dala někomu přes držku. Co sakra všichni hrotí? Je jí už 16!
Rozhodla se postavit si stan daleko od těch blbů. Všichni ho měli na louce, ale ona ne. Šla s ním až na začátek lesa... Zrovna přemýšlela kudy utéct z tábora, když uslyšlela zapraskání větviček. "Je tady někdo sakra? Vypadněte tady jsem já!" ,vyštěkla podrážděně. Uslyšela za sebou kroky. Prudce se otočila. Za ní stála postava v zeleném. Jane se lekla! "Do prdele! Fuj! Kdo jako jsi?" Postava vykročila směrem k ní. "Vypadáš jak kokot." ,řekla a chtěla pokračovat v stavění. Ještě nevěděla že jsou to její poslední slova. Postava hbitě popadla plachtu od stanu. Prudce ji obepla kolem dívčiného obličeje! Ta sebou začala smýkat. Postava látku stále utahovala! Nemohla se nadechnout. Chtěla křičet. Nikdo ji neslyšel. Kopala nohama. Vytřeštila oči a... byl konec. Její tělo zmizelo v lese.