Je mi jen šestnáct říkali.
Tvrdili, že nic netuším o
lásce
přátelství
smutku
a žádných emocích , kteří oni považují za
dospělé.
Moc dospělé na holku, která
má
jen
šestnáct.
Ale já to cítila.
Brečela jsem nad smrtí,
smála se s přáteli,
milovala jsem život.
Ale oni mě odbyli,
prý, že
vůbec
ničemu
nerozumím.
Zatímco oni
SE VZTEKALI
ŘVALI
BLÁZNILI
nad nedostatkem přátel, lásky, smutku.
Křičela jsem na ně,
mlátila jsem do nich,
modlila se za ně.
A oni mě odbyli,
prý, že mi je šestnáct.
A
vůbec
ničemu
NEROZUMÍM!
ČTEŠ
Náhodné básně
Poetry"Popadla jsem pero a začala psát. O rodině, vztazích, pocitech, škole. Nemohla jsem to zastavit - ten proud slov, který ze mě vycházel. A pak.....najednou z toho byly básně."
