Řekli mi, že musím zářit jako hvězda.
Musím vyjít v krásných šatech,
dívat se před sebe,
a
nikdy
nesklápět
hlavu.
Všichni musí vědět, že jsem to
JÁ
kdo jim velí.
Musím mluvit způsobně, na výši,
být ta nejchytřejší.
Ale já byla člověk.
Stejný jako v každý jiný.
ZAHODILA JSEM ZÁŘIVÉ ŠATY,
lehla si na zem a
zírala k obloze.
Protože já byla člověk!
STEJNÝ JAKO KAŽDÝ JINÝ!
Ale oni to nemohli, nechtěli pochopit.
Roztrhali mé drahé šaty,
vyhodili mě na ulici
a já zírala na oblohu.
Byla jsem totiž člověk.
Stejný jako každý jiný.
ČTEŠ
Náhodné básně
Poesie"Popadla jsem pero a začala psát. O rodině, vztazích, pocitech, škole. Nemohla jsem to zastavit - ten proud slov, který ze mě vycházel. A pak.....najednou z toho byly básně."
