Klaun..

Stěhování

Pocházím z Anglie a města jménem Hastings. Nadešel den mých dvacátých narozenin. Rozhodování jestli dál studovat nebo jít rovnou pracovat a nebo obojí. Rozhodla jsem se přestěhovat se svojí nejlepší kamarádkou Lis do malé vesnice Hawkhurst. Jendou když jsem se šla projít uviděla jsem leták že hledají chůvu. Neváhala jsem a zavolala jim. Okamžitě mi telefon zvedla paní s příjemným hlasem. 

"Dobrý den paní Clarkson. Volám vám ohledně vašeho inzerátu na chůvu. Mimochodem jsem Amy Stone." 

"Dobrý den slečno Stone. Ano ještě jsme nikoho nesehnaly. Kdyby jste mohla nastoupit už dnes večer bylo by to přímo skvělé."

"Vážně už dnes večer? Dobře jen potřebuji adresu a kolik budu mít peněz na hodinu." 

"Ummm...15 liber na hodinu a 131 central avenue."

"Dobře, děkuji a v kolik má přijít?"

"Bude stačit v sedm a přijedeme s manželem asi kolem desáté večer."

"Tak zatím nashledanou."

Usmála jsem se pro sebe, a zavěsila hovor. Utíkala jsem rychle domů abych se připravila. Vůbec jsem nevěděla kolik těm dětem je nebo jestli jich je víc nebo jen jedno. Ale v tu chvíli jsem byla šťastná že, jsem tak rychle našla práci. 

Byla jsem doma a hned jsem šla oznámit tu skvělou zprávu Lis. 

"Hádej kdo má práci hned první den co jsme tady? Já, já jenom jáá." 

"Wow to je skvělý! A co máš za práci?"

"Chůva, kousek odsud ani né 10 minut."

"Tak to je super! Kdy nastupuješ?" 

"Už dneska večer.."

"Už dnes? Wow to by se mi nechtělo."

"Taky jsem myslela že začnu třeba až zítra...ale potřebujem peníze."

"Taky pravda...v kolik tam deš?" 

"V sedm tam mám být...budu vyrážet za hodinku a půl."

"Dobře tak já du zatím ven." 

"Pápá."

Stojím před domem a mám strach zaklepat. V tu chvíli se rozletěli dveře div jsem neuklouzla na kluzkém kousku ledu. Žena v černých upnutých, koktejlových šatech se na mě s údivem v očích zadívala a poté se hned usmála. 

"Vy budete Amy že ano?" 

"Ehm..ano to jsem já." Znervozněla jsem a vykouzlila úsměv na tváři. 

"Jen pojď dál Amy, toto je můj manžel Gary a tohle jsou naše děti, Simon a Molly."

Gary byl velice pohledný muž, krátké blonďaté vlasy, tmavě modré oči a ty rysy.. Panebože..Ten chlap je sexbomba. Podala jsem si s ním ruku a pohledem následovala k dětem. Simonovi mohlo být tak sedmnáct. Jen o tři roky mladší než já..Molly mohlo být tak osm. Byla to malá roztomilá holčička. Asi je pravděpodobné že se budu starat o ni a ne o Simona.  Simon na mě pořád divně koukal až po chvilce si uvědomil že mu podávám ruku. Otřepal se a potřesení rukou mi oplatil. 

"Ahoj jsem Amy." Mile jsem se na něj usmála. 

"Simon." Úsměv mi oplatil. Měl tak hezky uklidňující hlas. Byl celý roztomilý. Jeho tmavé vlasy mu padali do obličeje a jeho oči byli světle modré. 

"Ahoj Molly já jsem Amy. Doufám že si budu rozumět s tak roztomilou holčičkou." Usmála jsem se a ona mě hned objala.  

Paní Clarkson mi vysvětlila co a jak a provedla mě domem. 

Pohled Simona

Je tak krásná. Její úsměv, vlasy, postava. Je dokonalá. Jsem docela velký stydlín takže mluvení s ní, mi dělalo celkem velké problémy, ale po chvilce jsem si zvykl. Povídalo se mi s ní velice dobře. Věděl jsem že kdybych se jí svěřil s něčím s čím bych si nevěděl rady, pomohla by mi. Šel jsem do svého pokoje, zapnul počítač a hledal jí na facebooku. 
Amy Stone mám ji. Přidal jsem si ji do přátel.  

Sešel jsem dolů do obývacího pokoje a viděl jak si hraje s Molly. 

"Amy nepotřebuješ s něčím pomoct? " Zeptal jsem se a mírně si prohrábl vlasy. 

"No...možná by jste mi mohli říct co by jste chtěli k večeři." Řekla s roztomilým úsměvem. 

"Mě je to osobně jedno, jím vše kromě omáček." Pousmál jsem se a koukl na Molly. Molly hned zareagovala na Amyinu otázku. 

"Já bych si dala špagety."  řekla a skočila na Amy. 

Pohled Amy 

"Dobře sluníčko, a pomůžeš mi je uvařit?" Zeptala jsem se. 

"Anoooooooo." Vypískla. 

"Super tak jdeme vařit." 

Pustila jsem písničky z mobilu, a odebrala se ke kuchyňské lince. Zavázala si zástěru kolem pasu a hledala správnou velikost hrnce na špagety. 

Simon mě furt pozoroval a mě to znervozňovalo. 

"Proč na mě tak furt koukáš?" Zeptala se Simona bez toho aniž bych se na něj podívala. 

"Jsi krásná." Řekl. Celkem mě zaskočila jeho odpověď. Usmála jsem se a zakroutila hlavou. 

Ahoj, máme tu nový příběh :D Celkem dlouho jsem přemýšlela co bych mohla napsat. Ale je to tady! :D btw. Dejte mi do komentářů prosím vědět jestli mám napsat další kapitolu. Jelikož ji nemám předepsanou protože nevím jestli se vám to bude líbit...Tak když tak vote a napište jestli pokračovat nebo ne :D Tak zatím... :3