Klaun..

Minulost se vrátila

„Byla jsem u Clarksnových doma připoutaná k židli, nikde nikdo nebyl jen ten klaun, který stál přede mnou s nožem. Rychle jsem sebou cukla a tím jsem se díkybohu vzbudila. Nebo snad bohužel? Byla jsem v té místnosti jako ve snu. Poté jsem si to hned uvědomila....Vždyť já jsem...."

Vždyť já jsem u Clarksnových v obýváku. Díky zvědavosti jsem se přemístila do kuchyně a zkontrolovala šuplík s noži. Abych si „kdyby něco" jeden vzala. Ale šuplík byl prázdný, otevřela jsem všechny ostatní, byly plné ale bez ostrých předmětů. Začala jsem se klepat a pomalu natahovala ruku k vypínači na zdi. Než jsem však stihla rozsvítit, rozsvítil někdo za mě.

Okamžitě jsem svůj pohled přesunula na zeď k vypínači, byl na něm otisk krve. Začala jsem panikařit a běžela do pokoje Simona. Cestou začaly blikat světla. Vážně to vypadalo jak z hororu. Byla jsem si jistá, že je to špatný sen, že se musím nějak vzbudit. Zkoušela jsem vše, štípat se, dala jsem si facku, dokonce jsem hlavou třískla o zeď. Nic... Začínaly mi stékat slzy. Otevřela jsem dveře od Simonova pokoje a byla tam Molly otočená zády ke mně. Okamžitě jsem se k ní rozběhla a chtěla ji obejmout, ona se však otočila. Strašně jsem se lekla její tváře, měla ji celou rozřezanou. Zůstala jsem stát na místě. Ona se začala smát a já dostala větší strach, zeptala jsem se jí kde má rodiče.
„V pekle i s mým starším bratrem" Odpověděla v záchvatu ďábelského smíchu. Podlomili se mi kolena a já padla na zem. Začala jsem brečet ještě víc.

„Notak, Amy vzbuď se je to jen zlý sen, je to jen zlý sen Amy prober se!"
Okamžitě jsem vylítla do sedu, celá zpocená a ubrečená. Lis mě objímala a já nechala průchod mým emocím.
Po tom zlém snu jsem se rozhodla, že se zajdu osprchovat od toho potu. Byla jsem smířená s tím, že mě Lis určitě bude zpovídat.
Nechala jsem dopadat na mé nahé tělo kapky horké vody, bylo fajn si takhle vždy vyčistit hlavu.

Zapomenout na okolní svět a jen si užívat tu horkou vodu. Konec snění. Musím do práce.

Vylezla jsem ze sprchy, osušila své tělo, oblékla jsme si tmavě šedou mikinu, černé kalhoty a bílou čepici. Nanesla jsem pudr, řasenku a byla rozhodnutá se jít nasnídat, díky mému kručícímu žalůdku. Jakmile jsem sešla schody do jídelny. Viděla jsem Lis, jak se láduje lívanci s marmeládou a nějakým ovocem. Musela jsem se nad tím pousmát, vždycky byla tak roztomilá když jedla. Natáhla jsem se pro misku ve skřínce, v tu chvíli slyším Lis jak na mě mluví. „Jak to teda bylo s tím „zlým snem?". Zeptala se opatrně a podívala se mým směrem. „ehm..noo.. prostě jsem padala z vysoké skály, znáš to." Řekla jsem, sama sebe jsem pochválila jak jsem to řekla důvěryhodně.

„Noo dobře." Řekla ale určitě mi to neveřila. Pousmála jsem se a nasypala do misky moje oblíbené lupínky a zalila je mlékem.

Bylo něco kolem druhé odpolední hodiny když jsem došla ke Clarksnovým, zaklepala jsem na dveře a ve vteřině mi je otevřel Simon. Usmála jsem se a trošku se i začervenala.
„Ahoj Amy pojď dál." Usmál se a uvolnil mi cestu abych mohla vejít do bytu.
Jakmile jsem vešla přiběhla Molly a skočila mi do náruče.
"Ahoj broučku." Řekla jsem a zvedla ji do vzduchu.
„Ah, Ahoj Amy." Přišla paní Clarksnová oblečená v nádherných šatech. Měla je těsně pod kolena do áčkového střihu. Byly celé sitě černé a kolem pasu měla krvavě červený pásek.

„Užijte si zbytek dne,postarám se o ně jako vždy." Usmála jsem se na manželé Clarksnovy a táhla jsemMolly do obýváku.
„Tak co dáme JustDance?" Vykřikla jsem na Molly, která začala šíleně ječet avšude skákat s ječícím „Anooooo!" Začala jsem se chichotat a svalila jsemse na sedačku.
Po asi dvou hodinách neustálého tančení a pohybování do rytmu hudby, jsem semusela napít. Zašla jsem do kuchyně, že si napustím vodu. Otočila jsem kohoutkem do prava na úplněstudenou. Slyšela jsem křikozpěv od Molly, který vycházel z obýváku,musela jsem se pousmát.
Přišel za mnou Simon.
„Ahoj." Řekl stydlivě.
„Ahoj." Odpověděla jsem mu a napila se ze své sklenice.
„Jak se máš?"
„Dobře a ty se máš jak?" Usmála jsem sepro sebe.
„Dobře." Odpověděl a pomalým krokem se blížil ke mně.
„Víš Amy, napadlo mě....nechtěla bys někam dnes zajít, třeba do kina nebo navečeři." Usmál se a nervozně se poškrábal na zátylku.
„No, moc ráda. A ty víš kdy se rodiče vrátí nebo..jak můžeš vědět kdy večerbudu mít čas?" Zeptala jsem se ho s jedním povytaženým obočím.
„No oni šli na jednu takovou konferenci, a ta trvá tak cca tři hodiny, cožznamená, že tady kolem páté budou a ty budeš mít volno." Uculil se, jak to mělvymyšlené.
„Nemám co na sebe." Řekla jsem jednoduše a usmála se.
„Do kina nepotřebuješ nic extra, tohle bohatě stačí." Řekl s pevnýmhlasem.
„No doobře." Řekla jsem a znovu se napila své vody.
„Překonala jsem rekord Amy!!! Překonala jsem tě!" Běžela za mnou s křikemMolly.
„Ty jsi ale šikovná." Usmála jsem se a zase jsem ji vzala do náruče aodpochodovala i s Molly do obýváku.
Poté jsme pokračovali v tančení, než přišli rodiče Simona a Molly. Na řadě bylo rozloučení se s rodiči aodchod z baráku. Hned jak jsem vyšla zabočila jsem do prava směrem nakino.
„Stůj,stůj stůj Amy, nepůjdeme pěšky." Otočila jsem se na Simona s výrazem(a jak se tam chceš dostat? Máš snad křídla nebo co). Zašel do garáže a vyjel z ní na motorcea podával mi přilbu.
Zarazila jsem se ale asi po deseti vteřinách jsem jeho helmu vzala a nasadilasi ji na hlavu . Nasedla jsem za něj a objala ho kolem pasu. V kině jsmebyli ani né za dvacet minut.
Přišli jsme a já šla koupit popcorn a Simon lístky.
„Nevěděl jsem úplně jakej film tak jsem vzal lístky na Jumanji-Vítejtev džungli. Nevadí?"
„Vůbec ne! Slyšela jsem na to nějaký ohlasy a chtěla jsem to vidět." Řekla jsema nabídla jsem Simonovi popcorn, vzal si a my se rozešli do sálu 2. Seděli jsme uprostřed sálu. No prostěnejlepší místa.
V půlce filmu mě Simon chytil „nenápadně" za ruku. Usmála jsem se ale jeho rukunepustila.
Vyšli jsme z kina se Simonem ruku v ruce. Bylo trošku těžší mít turuku volně dolů, když je vyšší tak o dvě hlavy. Ale všechno se dá zvládnout.Šli jsme k Simonové motorce, že už pojedeme domů ale kdo tam nestál.....