Klaun..

Prohlídka domu

Jakmile jsem dovařila večeři s mojí malou pomocnicí jsme usedli ke stolu. 

"Snědla jsi to všechno?" zeptá se  Simon z vedlejší  místnosti Molly. 

"Ano bráško." Odpověděla.

"Tak mě napadlo Amy, nechceš se porozhlédnout po baráku?" Zeptal se mě Simon a já neviděla důvod proč nesouhlasit.

Provedl mě po celém domě a chyběla poslední místnost.

"Ták a teď se nelekni Amy, je to taková matčina záliba." Otevřel ty dveře a mě proběhl mráz po zádech. Pomalu vcházím do místnosti s pocitem strachu a taky jsem byla v údivu. Tolik panenek v jedné místnosti. Byli tu i panenky které mohli mít tak 150 cm.  Bylo jich tu nejmíň 25. Chytla jsem se za loket a snažila se skrýt můj strach. Něco tu ale nebylo v pořádku. Místo jedné panenky tam seděl malý klaun. Díval se přímo mým směrem. Naskočila mi husí kůže a mráz po zádech. 

"Mohli by jsme prosím jít zpět do obývacího pokoje?"  Zeptám se Simona a jdu pomalým krokem zpět ke dveřím. 

"Samozřejmě."  Chytil mě kolem ramen a šel se mnou dolů do obýváku. Molly seděla na sedačce a koukala na nějakou pohádku v televizi. Musím se přiznat byla jsem pořád trošku mimo. Dívala jsem se do "blba" a pořád před sebou viděla toho klauna. Snažila jsem se zahnat myšlenky díváním na pohádku. Byla o klaunech, takže se mi to moc nepovedlo. Najednou jsem uslyšela ženský výkřik. Šel z venku, vyběhla jsem z baráku a dívala se, co se stalo. Ve vedlejším domě blikalo světýlko a bylo tam strašné ticho. Chtěla jsem zazvonit ale v tu chvíli přijela sanitka a zdravotníci mě odstrčily ode dveří. Stála jsem jako strnulá a nevěděla co dělat. Přišel Simon a vzal mě zpátky do jejich domů. Byla jsem z toho celá mimo.

Už jsou tady rodiče Simona a Molly a já se chystám domů. Pořád nevím co se stalo, mám i celkem strach jít sama v téhle tmě domů. Jsem asi 20 metrů od domu a slyším jak někdo řve mé jméno. Otočím se a vidím Simona. Usměji se a čekám na něj. 
"Můžu vás doprovodit slečno?" Zeptá se mě Simon. Jen se uculím a souhlasím s tím že mě doprovodí. Po cestě ke mě domů jsme si povídali o všem možném. Najednou jsme byli u mých dveří od domu. 

"Děkuji že jste mě doprovodil pane." řeknu s vtipným podtonem a hledám klíče od domu.

"Nemáte vůbec zač slečno, mohu vám dát polibek na dobrou noc?"  Na chvíli se zarazím a přemýšlím jestli mu to dovolit. Nakonec mu nastavím tvář a on mi dá letmou pusu na moje už zčervenalé líčko. 

"Dobrou noc Simone."  Řeknu s úsměvem.

"Dobrou noc Amy."   Obejme mě a už se vydává cestou ke svému domu. 

Otevřela jsem dvěře a už na mě čekala má Nejlepší kamarádka abych jí vysvětlila co se stalo před pár vteřinami před naším domem. 

"No co, to byl Simon doprovodil mě domů."  Usměju se a čekám reakci Lis jak to pojme.

"Děláš si srandu?! Vždyť je úplně mega úžasně krutě hezkej!" Pousměji se jak ho popsala odpovím jí jenom otočením očima v sloup a jdu do své koupelny. Napustím si horkou vanu s pěnou a vlezu do ní. Aniž bych si to uvědomila usnula jsem. Zdál se mi sen o tom klaunovi. Šel k těm sousedům Clarksonových. Zdálo se mi, že on ublížil nějaké té slečně či paní a poté se hned vytratil. Trhnutím jsem se vzbudila a jen potřepala hlavou. Byl to jen sen, není to skutečné. Vylezla jsem z vany a obmotala kolem sebe ručník. Přešla ke své skříni a vytáhla košili mého bývalého, oblékla jsem si ji a šla do své postele. 

Za chvíli jsem byla v říši snů. Zase se mi zdálo o tom klaunovi. Ale tentokrát to bylo mnohem, mnohem horší. Byla jsem ta kterou klaun měl zabít. Byla jsem u Clarksnových doma připoutaná k židli, nikde nikdo nebyl jen ten klaun který stál přede mnou s nožem. Rychle jsem sebou cukla a tím jsem se díkybohu vzbudila. Nebo snad bohužel? Byla jsem v té místnosti jako ve snu. Poté jsem si to hned uvědomila....Vždyť já jsem....

Pokračování příště :D <3 

Doufám že se líbilo :)) 

Když tak mi dejte vědět do komentářů jestli chcete pokračování nebo ne.. :D

S láskou NaFi <3