Roses

first part

Mark

S úsměvem na tváři jsem se procházel ulicemi dopoledního Seoulu. Právě jsem mířil do květinářství. Dneska moje maminka měla narozeniny a tak jsem jí chtěl odměnit alespoň nějakou maličkostí.

S prohrábnutím mých tmavě hnědých vlasů jsem otevřel dveře do mého oblíbeného květinářství. Máma jsem chodila docela často, prý jsou majitelé její blízcí přátelé a mají spolu dobré vztahy.

,,Dobrý den," pozdravil jsem nesměle, když jsem si všiml blonďaté čupřiny sklánící se ke květinám na zemi. Ten člověk stál ke mně zády.

Jackson

Už od brzkého rána jsem měl v květinářství opravdový frmol. Bylo to vyčerpávající. Ale dělal jsem to rád. Mám rád květiny. Především jejich osvěžující vůni.

Mé nejoblíbenější jsou přeci jen růže. Jsem jimi dočista uchvácen. Jsou nádherné a okouzlující. Jejich vůně je opravdu příjemná.

S lístečkem v ruce, který mi tu mamka nechala jsem se sklonil k zářivě modrým orchidejím. Měl jsem jich pár dát stranou. Aby jste byli v obraze, květinářství ve kterém pracuji patří mým rodičům.

Z vybírání si těch nejhezčích kousků mě vyrušil až hlas nade mnou. Rychle jsem se zvedl a k novému zákazníkovi se otočil čelem. Rychle jsem si po vysunul černé brýle.

,,Dobrý den, máte přání?'' Modré květiny jsem položil na pult, načež svůj pohled přesunul k hnědovlasému muži.

Mark

Pohled na blonďatého chlapce mi doslova vyrazil dech. Byl tak... nádherný. Jinak se to popsat nedalo. Jeho tvář bez jediné dokonalosti lemovali jeho platinové vlasy a černé brýle, které mu dodávali na roztomilosti a sex-appealu zároveň. Z pohledu na něj mi prostě spadla brada.

Nevím jak dlouho jsem na něj zíral, ale muselo to být opravdu trapné.

Nervózně jsem si odkašlal.

,,Chtěl bych pár růží, prosím," jemně jsem se na chlapce usmál.

Jackson

,,Hned to bude,'' se zaculením jsem se otočil. Za mými zády se nacházeli všechny naše květiny, které jsem tu ráno důkladně a pečlivě vyskládal.

Mou pozornost si ihned získali rudé růže. Neodolal jsem a jedno poupě uchopil do dlaně. Musel jsem si přičichnout. Ta vůně je naprosto skvostná.

Hned jsem toho ale nechal a pár z kyblíku s vodou vyndal. Spolu s nimi jsem se otočil zpět, abych je naaranžoval a zabalil.

,,Nádherně voní,'' se zašeptáním jsem připravené růžičky předal hnědovláskovi přede mnou.

Mark

,,Um. To je pravda," přitakal jsem mu. Jeho šeptání nešlo přeslechnout.

S vděčným úsměvem jsem se na něj podíval a chystal se mu poděkovat, ovšem to by se ten neskutečně roztomilý blonďáček nesměl začít červenat.

,,Ah, ehehe. Víte, nešlo si nevšimnout, jak se nad těmi květinami rozplýváte. Musíte je mít doopravdy rád, že? Jinak, tady jsou peníze. Moc vám za ně děkuji," jemně jsem se uklonil, načež se spolu s květinou vydal ke dveřím obchodu.

Jackson

,,To bylo tak trapné,'' s dlaněmi na tvářích jsem se otočil. Jemně jsem se začal do tvářiček plácat. Proč se musím pokaždé tak ztrapnit? Ach jo. Bůh ví, co si o mě teď ten hnědovlásek myslí.