Clumsy baker l.s.

24.

Harry

Do návratu zpátky do Londýna zbývají necelé dva dny.. Napsal jsem Louisovi nespočet zpráv, ale odpověď jsem nedostal ani na jednu jedinou. Byl jsem z toho dost zmatený.. Dokonce ani když jsem volal s Niallem, tak se mnou nechtěl mluvit a já už pomalu ztrácel hlavu.

Zapl jsem jeden, věcmi nacpaný, kufr a odešel se upravil do koupelny. Oblek na dnešní vyhlášení soutěže mi visel na skříni na ramínku a já se nemohl dočkat, až si ho večer vezmu na sebe.
Dal jsem si horkou sprchu, zabalil sebe i svoje vlasy do královsky modrých ručníků a sedl si na kraj postele. Jen tak jsem nepřítomně zíral do prostoru, když mě vyrušilo klepání na dveře. Už podle stylu - třikrát lehce, rychle za sebou a jednou silněji, jsem poznal, že je to Amber, jedna z organizátorek a teď už i moje kamarádka.

"Čau, kudrnáči." vběhla mi do pokoje hnědovláska bez dovolení.

"Neřekl jsem, že můžeš jít dovnitř." řekl jsem otráveně a znovu sebou plácl na postel, kam si ke mně přisedla i Am.

"Tady má někdo blbou," řekla ironicky a plácla mě přes odhalené koleno. "Co se děje? To jsi tak nervózní?" zvedla se, když si všimla otevřených bonbonů na stole a zamířila k nim. "Neboj, máš slušnou šanci na výhru."

"Výhra je to poslední, co mě teď zajímá." zvedl jsem se, abych se mohl převléct a přešel do koupelny, od které jsem nechal dveře otevřené.

"Tak co se stalo? Zas to na tebe Ryan zkoušel?" slyšel jsem, jak rozbalila další bonbon, a pak s plnou pusou zahuhlala: "Hele, já mu říkala, že jsi zadanej, ale-" přerušilo ji zapípání mého mobilu, což mě donutilo vyletět z koupelny neuvěřitelně rychlým tempem v domněnce, že se mi konečně ozval Louis.
Když jsem však telefon zklamaně znovu pokládal na stolek a Am se na mě s nadějí v očích dívala, jen jsem zakroutil hlavou a zmučeně padl do křesla naproti ní.

"A nejsem zadanej." opravil jsem ji a vzal si taky jednu čokoládovou kuličku.

"Ale úplně volnej taky ne.. Proč mu neřekneš, že jsi do něj zamilovanej, kudrnáči?"

"Co? Já do něj přece nejsem zamilo-" zarazil jsem se, když brunetka zvedla obě obočí na znak, jestli si jako dělám srandu, nebo ne. "Nech mě. Co ty o tom víš, prosím tě." odbyl jsem ji.

Začala mě napodobovat: "Am, kdybys slyšela jeho hlas.. Am, on je tak úžasnej a Am, Louis je vážně ten nejkrásnější kluk, kterýho jsem kdy viděl.." měl jsem pocit, že po ní, v tom lepším případě, něco mrsknu.

"Buď ticho, ty otravná holko." vytrhl jsem ji pytlík s bonbony a vzal si do pusy hned dva najednou. "Hele neměla bys jít něco připravovat na večer?" zeptal jsem se jí.

"Neměla, mě to tady baví," uchechtla se a podala mi znovu do ruky telefon. "Zkus mu zavolat znovu."

"Myslíš, že jsem to už nezkoušel? Nezvedá mi to." zamumlal jsem a hlavu si podepřel rukou.

"Naposledy." pobídla mě a šťouchla mě do ramene.

Louis

"Nezvedneš mu to?" zeptal se mě Niall, když mi už asi dvacet vteřin zvonil telefon. Jen jsem nesouhlasně zakroutil hlavou a dál se věnoval mašlování koláčků, šátečků a slaného pečiva do prodejny.