Mamka na internetu hledala další děti s barevnými oči které se umějí vznášet ale nic. Řekla mi že se o tom nikdo nesmí dozvědět, protože by přišli vědci a začali by mě pitvat a takové blbosti. Když my bylo 13 let přestěhovali jsme se z města kdyby někdo něco náhodou viděl. Máme krásný nový malý rodinný dům s velkou půdou. Mám v něm svůj pokoj ve kterém mám postel, stůl, skříň,.........atd. Ale věčinu času trávím na půdě máme tam gauč, telku, zrcadlo ale nejdůležitější je že tam je vysoký strop takže se můžu zdokonalovat v létání a nikdo mě neuvidí.
Začla jsem chodit do nové školy. Škola je hezká chodím do 7.A, ve třídě jsou skupinky oblíbených, šprtů, tichých, hlučných a normálních já se bavím s klukem jménem Filip a ještě s holkou jménem Zoe. V lavici sedím sama ale o uličku vedle sedí Filip. Zoe sedí až na druhém konci třídy. Do školy musím nosit čočky jinak bych asi měla problémy.
Zdokonaluju se v létání ale ještě mi to moc nejde. Když jsem se jednou v noci probudila šla jsem se napít, všude bylo zhaslo ale já jsem viděla jako kdyby bylo rozsvíceno. Procházela jsem kolem zrcadla na chodbě a sama sebe jsem se lekla.....měla jsem oči jako kočka. Rozběhla jsem se do ložnice a vzbudila mamku. Mamka se mě rozespale zeptala co se děje a já na ní vyhrkla že mám kočičí oči. Mamka rosvítila lampičku koukla se na mě ale řekla že mám moje normální oči. Vzala jsem jí za ruku, vytáhla z postele a zavedla ji na chodbu. Řekla jsem jí ať se v zrcadle koukne na moje oči. Udiveně se na mě otočila. Zašla na konec chodby a rozsvítila, v tu chvíli se oči změnily na normální.
