Ennella se zahleděla do dálky. Sluníčko jí hřálo tvář a ona se nechala sluncem vyhřívat. Seděla na zahradě a pozorovala blízké lesy. Přemýšlela o minulosti a myslela na smečku. Kde asi jsou? A co dělají? Ví, že moc sem chtěla jít. Ale... když je zase tady... má to vůbec nějak smysl? Má? Nemá? Neví. Ne...nemá.. přiznala nakonec sama sobě. Zvedne se a doběhne k domu. Chvíli se rozhoduje, pak se ale rozběhne a podhrabe plot. Už má dost toho poslouchání někoho. Už toho má plné zuby. Běží k parku. Zahne doleva, pak doprava, kolem keře, a je tady. Tady je její smečka. Ne v obydlí pro lidi. Tam ne.
Už ví, co jí scházelo. Svoboda. Zavolá na psy. Pak uslyší Samanthin štěkot. Pak uvidí své známé psy. Ale ne všechny. O hodně méně než minule. Je tu jen Samantha, Lyrra, Cienn a Collas. A pak ještě Scaff. Ennella doběhne k nim. Všichni se pozdraví. „Kde je zbytek smečky?" zeptá se Ennella. „Uhm...oni totiž.....vyskytli se tady nepřátelé...a...bránili jsme se jim...a oni nás skoro všechny...zabili...a jenom nás pět uteklo smrti. Jsme rádi... že jsi s námi nebyla. Byli...hodně silní. Ale už se sem nevrátí. Myslí si, že jsme všichni zabití, a za druhé, jsme blízko lidí, takže je pravděpodobnost, že nás lidi objeví. A už je to celkem, dávno, takže jsme si zvykli a rány se nám zahojily. A co ty?" řekla Cienn. „No, nic moc... všechno bylo zase při starém, ježe se mi ten život už tak znechutil, že jsem utekla. A Gripp, tomu se tam asi líbí, takže jsem ho tam nechala." zavrčela Ennella. „Aha. No, takže, zase se k nám přidej. Zvolíme Alfu a Betu téhle malé skupiny. Nějaký řád být tady přeci musí." štěkla Lyrra. Všichni souhlasili. Hned nazítří začali hlasovat. Zařídili to tak, že se odhlasuje Alfa a pak si Alfa zvolí svého/svou Betu. Každý mohl hlasovat dvakrát. Dopadlo to tak, že pro Samanthu byly 3 hlasy, pro Lyrru 1 hlas, pro Cienn 2 hlasy, pro Scaffa s Collasem byly každému 1 hlas a Ennelle 2 hlasy. Vyhrála tedy Samantha. Smantha se dlouho rozmýšlela, pak ale prohlásila:„Všichni jste moji dobří kamarádi, proto mi bylo velkým problémem vybrat někoho z vás jako mého nebo mou Betu. Nakonec jsem ale rozhodla, že mou Betou bude Ennella. Beto, tvým úkolem bude, jak už jistě víš, mi dobře poradit v těžkých chvílích. Tebe jsem si vybrala proto, že znáš blíže lidi. Uměla by sis pravděpodobně poradit s nějakým nám problémovým člověkem." „Děkuji, Alfo" řekla jen Ennella.
Bože, to je hovadina. No, každopádně tady máte první kapitolu a já doufám, že se vám líbila. Další můžete očekávat nejspíš zase příští víkend. To je ode mě vše, vaše
EliskaJ11.
