Pohled Ennelly:
Byl to Gripp. Jak se sem dostal? Doslova přeletím ten kopec, abych se dozvěděla, co tu dělá. „Co tu děláš?" vyštěknu, když k němu přiběhnu. „Pán má nové psy. Jsou strašně otravní. Prostě s nimi už nemůžu zůstat, tak jsem utekl, a šel za vámi, jenže jste tam nebyli. Tak jsem vás vystopoval." prohlásil. „Chápu. Tak se k nám klidně přidej. Teď je Samantha Alfou a já jsem Beta. A taky je nás už míň." seznámila jsem ho se skutečností. „Jak to?" „Když jsme byli u pána tehdy oba dva, zaútočili na ně nějací silní psi. Prý si myslí, že jsou všichni mrtví, tak se už nevrátí." „Aha. A kdo zůstal?" „Samantha, teď už Alfa, Lyrra, Cienn(pozn.autora-tu jsem prostě nemohla zabít^^), Scaff a Collas. Takže nás bude sedm. Ovšem, pokud tě přijme Alfa"prohlásila jsem nakonec. Mezitím přišla Cienn. „Zase ty?" prohlásila s úsměvem. „No, zas já." usmál se pro změnu on. Došli jsme k vrbám. „Kde jsou?"divil se Gripp. „No, hledej." pousmála jsem se. Došla jsem k vrbám. „Tady." prošla jsem větvemi vrb. Gripp se nestačil divit. Ale já jsem mu už nevěnovala pozornost. „Alfo? Pamatuješ si na Grippa?" začala jsem. Pak jí Gripp vysvětlil, proč přišel, a nakonec Alfa dovolila, aby tu s námi Gripp zůstal. Vyhloubil si důlek kousek ode mě, a vystlal si tam větvičkami a měkkým mechem. „A ani sem nenaprší." poznačila jsem. „No, to asi ne." souhlasil se mnou. Pak jsme si ještě chvíli pak povídali na hlídce, večer na lovu a při jídle. Kdýž se stmívalo, zahleděla jsem se na hvězdy, které se pomalu vyjasňovaly, a na Měsíc. Chvíli jsem se jen dívala na nebe. Pak jsem se jen zamračila a zatřepala hlavou. Ne...to by přece nebylo možné. Nebo jo? Ne, jsem asi jen moc unavená... A s těmi myšlenkami jsem zalezla do tábora do svého pelíšku a usnula.
Hi again ^^ jsem si říkala, že ještě jednu kapitolu bych vydat mohla...
Tak zatím,
EliskaJ11...
