Pravda bolí [Yaoi]

Saruhiko Fushimi x Misaki Yata 1/5

! VAROVÁNÍ !

V tomto příběhu se vyskytuje yaoi (párování muže s mužem).

Pohled Yaty - normálně

Pohled Saruhika - tučně

Sledoval jsem hladinu ananasového džusu ve skleničce, jak se s každým cvrnknutím mého prstu do skla rozpohybovala a vytvářela malinkaté vlnky z ovocné tekutiny. Loket druhé ruky jsem měl opřený o lesklý bar z tmavě hnědého dřeva, hlavu měl položenou ve dlani a oční víčka znuděně přivřená. Utápěl jsem se ve svých myšlenkách a realitu kolem sebe nevnímal. Už je to nějaká doba, co jsem začal pociťovat to. Tím to, myslím ten cit, který jsem nedokázal nijak identifikovat. Nebo jsem se ho spíš bál identifikovat. Nedokázal jsem sám sobě přiznat, že ta náklonnost k tomu šmejdovi Saruhikovi je... 

Zavrtěl jsem se na červené barové stoličce a znechuceně zatřásl hlavou, abych pomyšlení na ten pocit, který mnoho lidí označují za nejdůležitější věc na světě. Láska, vduchu jsem to slovo pohrdavě odfrkl a s pohledem upřeným do neurčita se mi na tváři rozhostil nepatrný úšklebek. Není přece možné, abych k němu cítil něco takového, uklidňoval jsem se v mysli, abych se zase cítil alespoň trochu lépe. Abych cítil, že je zase všechno v normálu a já nemusel řešit to, že je se mnou pravděpodobně něco špatně. Mozek byl přesvědčený, že je to jenom pouhý přechodný stav, ale srdce tvrdilo něco jiného...

Znaveně a křečovitě jsem zavřel oči, zmoženě vydechl vzduch z plic a dvěma prsty si promnul kořen nosu. Ničilo mě to. Doslova mě to ničilo. Den ode dne jsem na tom byl psychicky stále hůř a už jsem netušil, co mám dělat.

To, že se se mnou něco děje, jsem zaznamenal už před měsícem. V tu dobu mi začínalo být proti srsti, když z mých úst vyšla nějaká nadávka mířená na Saruhika. Když jsme spolu bojovali, uvědomil jsem si, že jsem změknul. Normálně bych mu s chutí vykopal všechny zuby a omlátil hlavu o asfaltovou silnici, ale v posledním měsíci jsem mu nedokázal nějak značně ublížit, aniž by to mě samotného nezabolelo u srdce. 

Ano. Věděl jsem, že v mém srdci se stále musí skrývat nějaké city uchované z našeho předešlého přátelství, ale tohle bylo... jiné. Bylo to silnější, než to přátelství, které jsem k tobě pociťoval dřív. Ta touha ho zamordovat se také začala postupně ztrácet. Naopak jsem se cítil divně, když mi byl nablízku. Jakoby... se minulost ztratila jako pára nad hrncem a my mohli začít úplně znovu.

Co jsem si také značně vyvracel, byla domněnka, že bych byl gay. Ne, to jednoznačně ne. I když se před dívkami strašně stydím, přece jenom jsem heterosexuál. Nebo že bych nebyl? Ještě nikdy jsem s dívkou vztah nenavázal. Vlastně jsem ani nevěděl, jaké mám sexuální preference nebo alespoň jaká je má sexuální orientace.

Oba lokty jsem si opřel oba a tvář se zmateným výrazem jsem si schoval do dlaní. Nemohl jsem takhle dál, ale zároveň jsem nemohl jinak. 

,,Yata-chan, děje se něco?" vyrušil mě ze zamyšlení povědomý hlas. Hrklo ve mně a okamžitě jsem si odkryl tvář. Se zaskočením jsem pohlédl na Kusanagiho, který hadříkem leštil skleničku, hleděl na mě se starostlivým výrazem a pravděpodobně už mě nějakou dobu pozoroval. 

Sakra. Byl jsem tak zahloubaný ve svých myšlenkách, že jsem si ani neuvědomil, že tu nejsem sám, ale že je tu přítomen i blonďatý barman, o kterém jsem se domníval, že nedávnou změnu mého chování docela dobře registruje a vnímá ji.

Sklopil jsem pohled, čímž jsem přerušil náš oční kontakt a snažil se najít vhodná slova. Jestliže se někomu mohu svěřit, tak to bude on, ale zase nechci, aby si o mně myslel bůhvíco. 

Asi jsem se zamiloval do Saruhika, ale nedokážu si to přiznat. To jsem chtěl říct, ale nešlo to. Bylo tak těžké vyřknout ta slova, jenž mě už tak dlouho tížila u srdce. 

,,Já... já nevím." pokrčil jsem rameny nepřítomně a unaveně jsem svěsil paže podél těla. Byl jsem téměř přesvědčen, že Kusanagi by mě za mé city neodsuzoval. Vlastně by to dokázali unést všichni z Homry. Tedy kromě mě.

Blonďák se zamračil, odložil skleničku s hadrem a založil si ruce na hrudi.

,,Poznám, když mi lžeš. Takže co se děje? A teď chci slyšet pravdu." poručil si přísným, ale přesto starostlivým hlasem. Chvíli jsem se mu jenom mlčky díval do očí a přemýšlel, jak mu to srozumitelně sdělit. Snažil jsem se zůstat v klidu, ale to se mi dařilo jenom chvíli. V mém výrazu zas bylo postřehnutelné to zmatení a rozhození z této zapeklité situace. Strhl jsem zrak na své ruce, které se teď začaly klepat, jejichž prsty jsem měl propletené a s nervozitou jsem si pohrával s mými palci. 

,,J-Já... je to těžký... Něco se se mnou děje... Něco špatnýho... Najednou... Najednou cítím všechno jinak a nedokážu ty city popsat- tady, asi je popsat dokážu, ale není možný, aby to bylo to, co si myslím. Prostě to nejde. Už se v sobě vážně nevyznám a ničí mě to. Netuším, co mám dě-" 

,,Yata-chan, klid." přerušil smířlivě Kusanagi mé zbrklé, nesrozumitelné koktání a rukama naznačil uklidňující gesto. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a zase vydechl. Měl pravdu. Jestliže jsem to chtěl vyřešit, musel jsem jednat klidně a rozvážně, i když to je ta poslední věc, kterou já bych mohl bez problémů zvládal. Vždycky jsem byl zvyklý řešit potíže tím, že někomu nakopu prdel nebo mu vyrazím zuby. Jenže teď byl problém ve mně.

,,Jaký city?" zeptal se mě po chvíli Kusanagi, když usoudil, že už jsem klidnější. Chtě nechtě se mi na tváři objevil slabý ruměnec a stydlivě jsem sklopil oči.

,,Nejsem si jistej, ale asi je to... eeeh... láska." vymáčkl jsem ze sebe a ještě víc se začervenal. Z blonďákovo strany se ozvalo uvolněné zasmání a v jeho hlase šla pocítit značná úleva, že to vlastně není zas tak hrozné. Jenže já jsem ještě nedomluvil. 

,,A kvůli tomu jsi teď v takový depresi? Yata-chan, láska není nic špatnýho. Náhodou je to krásnej cit, při kterým se člověk cítí povzneseně, když je blízko jeho drahé polovičky. Tak, kdopak je ta šťastná?" optal se mě s mírným úsměvem a napjatě čekal na mou odpověď. 

Teď to přijde. Ten moment, kdy se absolutně změní jeho úhel pohled a celkového nahlížení na mě. Pevně jsem stiskl oční víčka k sobě a zaťal pěsti, až mi zbělely klouby.

,,B-Bude to znít šíleně a prostě si to nechci přiznat, ale... ale... myslím, že jsem se zabouchl do Sa-... Saruhika..."