Miraculous jak ho neznáte(Adrinette)

Adrinette

Výtám vás u jednodílovky. No zas normální jednodílovka to nebude :3
S holkama na Messengeru jsme se domluvily, že každá napíše jednu kapitolu a označí holku, která musí pokračovat. Pokaždý to bude jiný Ship na Miraculous.

Tohle je ještě info pro vás holky😂
Vždycky na začátku kapitoly označte člověka, který vás "zatagoval" Každá kapitola může mít celkově 1000 slov, ale to je maximum. Název kapitoly bude váš Ship a název knížky Miraculous jak ho neznáte a vaše číslo+ závorka s vašim shipem. Ano ship bude 2krát

Užijte si čtení
-----------------------------------------------------------

Marinette

Stojím před školou a povídám si s Alyou. Je to moje nejlepší kamarádka, skvěle si rozumíme. Alya je posedlá myšlenkou, že odhalí kdo je Ladybug. Možná jí jednou prozradím, že jsem to já...... Možná........ Jednou. Před školu přijela bílá limuzína, což znamená jen jedno. Přijel Adrien! Má životní láska. „Marinet, Marinet posloucháš mě?" luská prsty Alya před mím obličejem abych se probrala. „Promiň cos říkala?" usmála jsem se na ní. Vydechla a opět začala mluvit o Berublogu. Najednou jsem si všimla Adriena jak jde přímo k nám. „Alyo jde sem co mám dělat? Co mám dělat?!" začala jsem panikařit. „Buď v klidu kočko a hlavně sama sebou" poplácala mě po rameni. „Ahoj Alyo, ahoj Marinette" řekl Adrien a usmál se na mě. Málem jsem se roztekla! „A-ahoj A-Ad-Adriene" vykoktala jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. Vypadal jako byl v rozpacích. Vzal mě za ruku a odvedl do školy. Co to dělá? Otočila jsem se na Alyu a ústy naznačila něco jako "pomoc". Jen se tomu zasmála a dál se věnovala svému Berublogu.

Adrien mě odvedl do prázdné třídy. Vážně byl v rozpacích. Nadechnul se a spustil. „Marinette, no jak to říct" podrbal se na hlavě. „Šla by si se mnou dneska ve tři ven? Třeba do parku? Vyzvednul bych tě" poslal mi jeden ze svých nejdokonalejších úsměvů. „Jo, jo,jo!" vrhla jsem se mu kolem krku. Jen se nad tím pousmál a odešel ze třídy. Najednou jsem si uvědomila co se vlastně stalo. „Tikky on,on ně pozval na rande?!" začala jsem panikařit a zjistila jsem, že mi nestačí kyslík. Běžela jsem k oknu a otevřela ho. „Marinette uklidni se, vždyť o tomhle si vždycky snila!" snažila se mě uklidnit Tikky. Měla pravdu. Jen jsem si to vždycky představovala jinak. Musím to okamžitě říct Alye! Rychle jsem vyběhla ze třídy a běžela za Alyou.

„Co se stalo kočko, že tak uháníš?" zasmála se na mě když jsem jí konečně našla, ale nebyla bych to já kdybych nespadla ze schodů. „On, on,on Adri-Adrien on-on" snažila jsem se vykoktat, ale nešlo to. „Kočko uklidni se a řekni mi to" poplácala mě Alya po rameni. „Adrien mě pozval na rande!" vykřikla jsem na celou školu. Uvědomila jsem si to, až když k nám přyšla naštvaná Chloe.

„Co si to vůbec dovoluješ vykládat takové lži" seřvala mě. „To neníblež" ozvalo se za Chloe. Byl to Adrien. Přišel ke mě vzal mě kolem pasu a řekl:„ Je to pravda Chloe dneska mám rande s tou nejkrásnější holkou pod sluncem" dořekl to a usmál se na mě. Chloe chtěla ještě něco říct, ale radši odešla.

Pět minut před třetí:
„Tikky honem pojď sem" pobídla jsem svojí kwami. Mám už jen 5 minut, než se tu objeví Adrien. „Ach Adriene" vzdychla jsem a čekala až uslyším zvuk oznamující, že přišel nejdokonalejší kluk na světě.

Crrrr... Rozléhalo se celým bytem až ke mě do pokoje. Už je tady! Rychle jsem se rozeběhla po schodech dolů, ale samozřejmě, že jsem zakopla o svojí nohu takže jsem spadla. „Marinette jsi v pořádku?" zeptal se mě Adrien ustaraně. Teda spíš to bylo slyšet z jeho hlasu. „Jooooo" odpověděla jsem mu  a šla otevřít dveře. „Vypadáš nádherně" řekl když si mě celou prohlédl. On se červená? „Děkuji ty taky" usmála jsem se na něj. Ruku mi dal kolem pasu a vyšli jsme na ulici směrem do parku.

Byla to taková nádhera. Jako splněný sen. Prošli jsme kolem fontány a šli si sednout na lavičku.

„Marinette už dlouho ti chci něco říct" začervenal se a chytil mě za ruku. Byla jsem rudá až někde na zadku.

„Jsi nádherná, nikdy si neodpustím, že jsem tě takovou dobu přehlížel, ale nyní vím, že chci být jen s tebou" usmál se na mě. Začaly jsme se k sobě pomalu přibližovat. Naše rty jsme od sebe měly už jen milimetr a pak se ro stalo. V břiše jsem v tu chvíli měla roj motýlků. Rukou jsem mu vjela do jeho dokonalých zlatých vlasů.

Po chvíli jsme byly nuceni se odtáhnout, kvůli nedostatku vzduchu. Mé oči se vpíjely do těch jeho. Nikdy ho nechci ztratit. „Tohle beru jako souhlas, že jsi má přítelkyně" usmál se na mě a znovu políbil.

Potom jsem si na něco vzpoměla. „Nikdo není doma, nechtěl bys jít k nám" šibalsky se na mě usmál. „Nemysli na úchylárny" dala jsem mu ruku před ústa. Zvedli jsme se z lavičky a s propletenými prsty se vydaly k nám domů.

Tak první díl je tu, pokračování čekejte u Viki13402.

Doufám, že si to pochopila😂