Ve stínu tvé slávy

Loki se napil teplé medoviny, když zpovzdálí sledoval Sif a svého staršího bratra. Ve velkém sále zrovna byla bujará oslava končící zimy a nadcházející Thórovy korunovace.

„Jsi smutný, mladý princi?" zeptala se Lokiho žena v tmavě modrých šatech, která se tajně přikradla za ním do stínu jednoho ze sloupů.

„Ne, proč bych měl být? Kdo jsi?" zeptal se bůh lsti.

„Mé jméno je Angrboda. A měl bys být, protože Thór dostane vše to, co chceš, a jen pro to, že nikdo nevěří, že by mohl být dobrý král někdo takový, jako jsi ty," odpověděla mu záhadná žena.

„Donesl jsem Asgardskému lidu Gungnir, loď Skídbladni a Sifiny vlasy, a to jsem byl ještě chlapec. Možná nejsem tak silný a odvážný jako můj starší bratr, ale zato mám rozvahu a trpělivost. Thór je prvorozený a trůn si rozhodně zaslouží, bude dobrým králem, avšak lid ví, že i já bych byl, kdyby se mu něco stalo," urazil se Loki. Nezdálo se však, že by ji nějak moc přesvědčil.

„Byl bys?" ušklíbla se na něj sarkasticky, čímž zasela v mladém princi první jiskřičku pochybností, a pak zmizela jak pára nad hrncem.

Toho večera se Loki poprvé opil do úplné němoty.