Škola

17 0 0
                                    

Je 1.9 a já mám jit do nové školy v Pardubicích.
Nevím jestli se mám těšit, ale aspoň doufám že si tam najdu nové kamarády. Je 7:15 a já se snažím vylest z me velmi pohodlné postele. Když se mi to už nějak povedlo tak jsem se oblékla (šedé triko se sametovou sovickou, modré džíny a černobílé adidasky)  svůj outfit jsem dokončila černým batohem. Sešla jsem po schodech dolů a rovnou do ledničky,  Kde jsem si vzala müsli s bílým jogurtem. Když jsem to dojedla
Bylo 7:30 a já jsem se svim loudavim krokem vydala do školy. Cestou jsem si nasadila sluchátka, pustila si písničky z mobilu a vydala se. Konečně!! Konečně jsem došla ke své nové škole. Postavila jsem se před ní a dívala se jak vypadá. Asi po 5ti minutách ke me přišel jeden starší pán a já hned poznala ze je to ředitel této školy. Ředitel mě zeptal jestli jsem nová žákyně nebo jestli někoho čekám. Já jsem mu odpověděla:  jsem tu nová jmenujise Nicol Johnson a chtěla bych se zeptat do jaké vůbec patřím. Ten mi na to odpověděl:  Aha tak to vás vítám na nové skole, jsem ředitel a doufám  že se vám tady bude líbit. Jo a abych nezapomněl, patříte do 9.B. Dokončil vetu, a odešel. Já jsem vešla do velkých dveří vyšla schody které  byly predemnou a začal jsem hledat třídu 9.B.
Hurá! Říkám si když jsem našla třídu 9.B. vešla jsem dovnitř a uviděla spoustu těch děcek který na mě jen blbě zirali. A dobrý den Nicol vítám te u nás na škole, povídá učitelka. Tak děti toto je vaše nova spolužačka Nicol a ta se posadí tamhle dozadu k Honzovi to je ten kluk se zelenou hlavou. Poslechl jsem tedy učitelku a sla jsem si sednout k tomu klukovy se zelenou hlavou. Když jsem se posadila tak se me ten kluk pochvili zeptal kde bydlím. Já jsem mu neodpovídala, ale on se me pořád ptal na různé věci, ale já jsem ho nevnímala.
Když nás učitelka konečně pustila domů tak si me zavolala a dala mi klíč od skříňky 222. Když jsem šla do své skříňky tak po chvilce me odchytl ten kluk se zelenou hlavou. Hej!!! Křičel na mě ale já jsem ho ignorovala a šla si svou cestou která me vedla přímo do skříňky. Hej!!! Zastav! Křičí na me a když jsem se konečně zastavila tak jsem se na něj jen tazavim pohledem podívala.(Takový ten pohled když s tím člověkem nechcete mluvit a jen se na něj podíváte. ) Neprostehovaly jste se náhodou včera do Pardubic?? Zeptal se me á ja mu na to odpověděla. Jo?? A co je na tom??
No ja jenom ze jsme sousedi a tak jestli by jsi Nechtel a jit dneska ven ze bych ti to tady ukázal. Řekl a ja jsem jen kyvla hlavou ze jo ale Nechtel a jsem s ním zrovna teď mluvit tak jsem popadla propiska co jsem měla u sebe vzala jsem jeho ruku a napsala jsem mi na ní moje telefonní cislo a jen rychle řekla: promiň spěcham ale potom zavolej kolem 14:00 hodiny. ,,OK" řekl a šel pryč. Ja si šla do skříňky odložit učení  jelikož se mi nechce táhnout domů. Když jsem si ho odložila šla jsem pohodovim krokem domů. Doma jsem si lehla na postel a projížděla sociální sítě, když v tom najednou mi volá nějaké cizí číslo a nápadně me ze je to možná Honza tak to zvednu a řeknu: prosim tady Nicol (čtěte nikol). Z telefonu se ozve hlas: Ahoj tady Honza volám ti aby jsme se domluvily kdy a kde se sejdeme mám cas jen do 17:00. Jo ahoj hele já to tady nějak neznám tak jestli by jsi přišel před můj barák jestli teda víš kde. Odpověděl a jsem a on hned: no jasně že vim kde podívej se u okna do protějšího baráku. Když se tam podívám tak vidím v okně Honzu jak na me mává. Zamavam mu tedy taky a řeknu že sw sejdeme v 14:30 u me před domem. Honza souhlasil a položil hovor, a ja jsem uz hned začala přemýšlet co si vezmu na sebe otevřela jsem skříň a hledala. Nakonec vyhrála moje klasika což je: černo -bílé triko adidas k tomu tmavě modré kratasy a černobílé adidasky. Pak už jsem jen popadla mobil a malou peněženku a vyrazila před barák kde už Honza netrpělivě preslapoval protoze jsem mela zpoždění 5min...

Achoj tak tohle je vlastně moje první část příběhu pokud tedy neberu info. Jo a aby jste byly v obrazu tak Nicol Ničím se s mamkou nové přistěhovaly do Pardubic. Vím je to trochu chaotické ale snad se v tom vyznate😉
Tak zatím čauko🖑🖑

Nikdo nezná mé pravé já Kde žijí příběhy. Začni objevovat