Please survive

Všichni odešli do Velké síně a já se členy Fénixova řádu čekala za dveřmi. Chvíli jsme jen poslouchali hlasy, které se ozývaly zevnitř. Většinou to byl Snape a potom Harry. Konečně přišla naše narážka a my mohli vstoupit dovnitř.

Skoro všichni přítomní na nás vrhli vykulené pohledy.

,,Řekněte jim jak to tehdy bylo! Řekněte!" zařval Harry na Snapea. ,,Jak jste se podíval do očí muži, který vám tolik věřil! Díval jste se mu do očí a zabil ho!" řval na něj Harry.

Snape na něj vytáhl hůlku. Všichni ustoupili, jen profesorka McGonagallová se postavila před Harryho. Snape na chvíli zaváhal, ale potom ruku s hůlkou zase napřímil. Profesorka McGonagallová proti němu vyslala několik kouzel. Snape začal couvat, až nakonec pomocí smrtijedských schopností vyletěl oknem.

,,Zbabělče!" zakřičela za ním profesorka, ale to už se síní ozval jásot.

Najednou se ozval slizký, hlasitý hlas: ,,Mnozí z vás jistě chtějí bojovat. Mnozí si jistě myslí, že je to moudré. Je to však pošetilost." ten hlas byl tak slizký a tak hlasitý, že sebou při jeho zvuku několik studentů trhlo.

,,Nejlíp uděláte, když mi vydáte Harryho Pottera. Vydejte mi ho a nechám Bradavice být. Vydejte mi Harryho Pottera a čeká vás odměna. Dávám vám čas do hodiny."

Chvíli se všichni vzpamatovávali z onoho šoku. Pak se ozvala Prkinsonová: ,,Tak ho někdo chyťte! Na co čekáte?!"

Jako na povel si Ginny stoupla před Harryho a dělala mu živý štít. Následovala jsem jí já, Cho, Lenka, Neville, Persy, Fred, George, Dean, Parvati, Levandule, Seamus a ostatní členové řádu.

,,Studenti jsou na chodbě! Studenti svévolně opustili své věže! Studenti nejsou ve svých postelích!" hulákal všude Filch.

,,Dostali pokyn, aby se sem dostavili, idiote!" řekla mu dost příkře McGonagallová.

,,Ohh..."

,,Vlastně jste přišel akorát včas, pane Filchi. Odveďte prosím studenty Zmiozelu z Velké síně."

,,A kam přesně bych je měl odvést, profesorko?" zeptal se Filch.

,,Do sklepení, pane Filchi. Tam už si s nimi dělejte co chcete." řekla. Školník se škodolibě usmál a odvedl si Zmiozeláky pryč.

Velkou síní se ozval další jásot.

,,Jaký je důvod vaší návštěvy, Pottere? Co potřebujete?" optala se profesorka Harryho, už klidnějším hlasem.

,,Čas. Maximum času, který mi můžete zajistit." odpověděl Harry.

,,Dobře, udělejte co je potřeba, já zabezpečím hrad." řekla a dodala: ,,A Pottere. Ráda vás vidím."

,,Já vás taky, paní profesorko." odvětil Harry a vydal se ven z Velké síně. Já jsem to dobíhala za ním. Něco mě totiž napadlo.

,,Harry! Harry, počkej!" zavolala jsem na něj a drala se skrz panicky chovající se studenty. Když se na mě otočil, ihned jsem spustila: ,,Harry, i kdybys ten viteál našel, nemáš ho čím zničit. A deník Toma Riddlea, jsi zničil baziliškovým zubem. No... a já tuším kde je."

,,Jo skvěle. Ty jsi skvělá Hermiono." řekl a otočil se k odchodu, ale já ještě zakřičela: ,,Kam jdeš ty?"

,,Do havraspárské společenky, někde začít musím." vysvětlil.

Já jsem přikývla a rozběhla se do Uršuliny umývárny, kde se podle vyprávění kluků, ukrýval vchod do Tajemné komnaty. Vešla jsem a už jsem otvírala pusu, že pozdravím Uršulu, když jsem uslyšela vzlyky. Ale tyhle nebyly Uršuliny, ty byly někoho jiného.