Halucinace [Pozastaveno]

2 - Boj

"Možná... je čas přestat a ukončit to."

"Zamítá se... Oba stojíme na nohou, nemůžeme skončit."

Uběhly již tři hodiny od toho, co se postarali o posledního dlužníka na dnešním seznamu. Čas ale nebyla věc, o kterou by se Vorona s Shizuou starali.

"Jsi si jistá? Krvácíš..."

"Ostatně jako vy." přikývla Vorona. Setřela si přitom krev řinoucí se z tržné rány na tváři. "Je to pravidlo, které jste odsouhlasil, Shizuo-senpai."

"Pravda..." přikývl Shizuo. "Dobře tedy, pokračujme."

Vorona lhala, když řekla, že ji nemůže ublížit. Nedovolila, ale Shizuovi, aby se cítil provinile. Zdůraznila mu to několikrát, než začali.

Cokoliv se tady stane, není špatně. I kdyby to končilo zlomeninou. Vše je dovoleno a dokud oba budou stát, nemohou to přerušit. Vzdát se, je také zakázáno.

Už pár týdnů Vorona cítila, že není schopná zabít Shizuu. Nepřemýšlela nad důvodem, ale i kdyby to dostala rozkazem, nedokázala by to.

Na druhou stranu byla ráda, že se ji naskytla tato příležitost, vyzkoušet si Shizuu v boji na blízko. Jistě, viděla ho již kolikrát ohánět se městským majetkem, ale to nemohlo ukázat, jak dobrý ve skutečnosti je.

Díky letům praxe byla Vorona mnohem lepší, než Shizuo. Jenomže každá rána, kterou mu zasadila, odnesla i ona. Jeho tělo je přeci jen trochu zvláštní. Byla proto nucena, omezit osobní kontakt. Staveniště ji ale dost pomáhalo.

Shizuo ze začátku bojoval nejistě a s dávkou opatrnosti, ale rychle mu docházelo, že to Vorona myslí vážně. Byla zdatný soupeř a nejspíš i díky tomu ho začal převládat bojový duch, který veškerou nesmělost udusal.

Dokonce Voroně nevadilo, že skončila v jednu chvíli v hromadě sutin, tvořenou převážně velkýmy kusy betonu. Ihned byla na nohou, schopna bránit se a útočit.

Pro Shizuu to byl až osvobozující pocit, že může tu sílu uvolnit. Heh, skoro začal zapomínat, jaké to je...

Vorona se prudce odrazila od Shizui a dvěma skoky zmizela za rohem budovy.

Shizuo nezaváhal. Rychle ji následoval, jenže bloncka mu vypadla z hlavy, sotva zatočil za roh.

Na hranici pozemku stála jemu až příliš známá postava. Izayův úšklebek se ještě víc rozšířil.

"Co..?!" zakoktal se Shizuo. Více ze sebe nedostal, jelikož v tu chvíli ho ze zadu Vorona srazila k zemi.

Jakmile ho složila, odskočila, připravena opět k boji. Jenže Shizuo nevstával. Zíral na místo, kde ještě před chvílí viděl svou nemesis. Nemesis, která má být mrtvá!

"Shizuo-senpai...?" ozvala se váhavě Vorona.

"... eh... promiň." šeptl Shizuo. Vytáhl se do sedu, aniž by spustil pohled z onoho místa. "Já... myslím, že...budeme pokračovat příště..."

*-*

Jako již po několikáté se Shizuo na chvíli zastavil a aniž by pronesl jakékoliv slovo, začal opět během minuty kráčet kolem stolu v Shinrově bytě.

"Takže..." začal Shinra, který se po chvíli objevil ve dveřích.

Blonďák se zastavil a s tázavým pohledem k němu vzhlédl. Neřekl... Neodvážil se, Shinrovi říct celou pravdu. Zmínil pouze, že má asi něco s hlavou, jelikož vidí něco, co tam není.

Shinrovi se z něj nepodařilo dostat moc informací, ale přesto udělal co mohl. "No, vypadá to, že jsi kompletně v pořádku... Pokud nepočítáme ty utržené rány z toho boje s Voronou." informoval doktor.

"Kompletně v pořádku..." zamumlal Shizuo. Moc s tím ale nesouhlasil. S poděkováním se rozloučil, než si to rychle namířil domů.